Ať se děje cokoliv, nedotýkejte se neznámých objektů.

Smrt své matky není ve většině případech pro nikoho lehká záležitost. Já nebyl výjimkou. Umřela nedávno na zástavu srdce. 

Zůstal jsem sám.

Jediné, co mě drželo při životě, byly mé staré, šedě bílé sluchátka a sada mých oblíbených písniček nahraných v mém mobilu.

Každý den jsem chodil na dlouhé procházky podél louky nedaleko mého domu přes neudržovanou cestu. Je to klidné místo, zřídka jsem zde viděl projíždět jakékoliv auto.. Nýbrž nikdy.

Bylo září, venku se začalo ochlazovat a já se chystal na mou další procházku. Popadl jsem z věšáku mou černou bundu, obul si své poničené boty značky Adidas a vyrazil. 

Procházel jsem si okolní krajinu a pozoroval odlétající ptáky. Letěli ve skupince. Po pohledu na ně jsem se cítil víc osaměle. Žárlil jsem. Po chvilce jsem je pustil z hlavy a pokračoval v mé cestě.

Vtom jsem ucítil neznámý zápach. Nedokážu ho popsat. Byl “kyselý”, podobající se pachu čpavku. Smysly mi napovídali, odkud ten zápach vychází. Po mé pravé straně jsem zahlédl hlínou zašpiněný objekt. Byl rudě červený, ve tvaru elipsy, ale nedokázal jsem přesně rozeznat, co zde leží.

Pomalou chůzí jsem se přiblížil k neznámému tělesu. Při pohledu na něj z blízka mi došlo, že je to taktéž zdroj toho zápachu. I přes mou nejistotu, co na zemi přede mnou leží, jsem těleso zvedl a otřepal ho. Byl to jakýsi kámen… Rána zápachu do mého obličeje mě neodradila od pozorování ještě neznámého objektu.

Jak už jsem si předtím všiml, byl celý červený. Při nastavení proti slunečním paprskům si jde všimnout že je celý průhledný. Když jsem si ho prohlížel, uvnitř něj byly vidět vlákna podobající se žilám. Bylo to až nechutné, jako by ta věc byla naživu. Při celé téhle události jsem si byl ale něčím nejistý… Něco uvnitř mě mi napovídalo, že bych toho měl nechat. Byl jsem si nejistý, jestli je to bezpečné. Z ničeho nic jsem dostal lehkou bolest hlavy. Sundal jsem si sluchátka z uší a zahodil červený kámen zpět do trávy, kde jsem ho taktéž našel. Při pohledu na mou levou dlaň jsem si všiml malého, červeně výrazného fleku. Muselo to barvit. Snažil jsem se otřít barvu o mé kalhoty, ale neúspěšně. Zahodil jsem to vše za hlavu a otočil se zpátky směrem k mému domu.

Odemkl jsem dveře ke svému domu a šel k umyvadlu s cílem si smýt flek na mé levé dlani. Horká voda z kohoutku zkombinovaná s mýdlem mi nepomohla smýt ten flek, ať už jsem se snažil jakkoliv. Po neúspěšných pokusech jsem se na to vykašlal a šel si sednout ke svému počítači. Snažil jsem se najít cokoliv ohledně objektu který jsem našel na své procházce. Bohužel bez žádných výsledků. 

Bylo už pozdě večer. Snědl jsem dva staré, nedojezené klínky pizzy a šel si lehnout do postele. Když jsem se snažil usnout, cítil jsem nepříjemné svědění v oblasti toho fleku. Ať jsem se snažil jakkoliv seškrábat ten nepříjemný pocit, nic nepomáhalo. Po pár minutách jsem usnul.

Vzbudil jsem se se stálým pocitem ospalosti. Jako vždy jsem se pořádně protáhnul a začal nekontrolovaně zívat. Když jsem upřel zrak na svou levou ruku, byl jsem v šoku… Celá má ruka byla pokryta červenými vyrážkami. Pocit svědění se najednou rozprostíral po celé ruce. Ihned jsem vyletěl z postele a snažil se najít cokoliv, co by mi mohlo pomoct s mou situací. Našel jsem jakousi mastičku proti svědění, a nanesl ji na svou ruku. Pocit byl bohužel ještě horší. Můj stres byl doplňován další bolestí hlavy. Ta věc, kterou jsem včera popadl, nebyl to jen tak ledajaký minerál… 

Celý den jsem se vypořádal s mým problémem. Nevěděl jsem, co dělat. Nevěděl jsem ani, na co jsem to vůbec narazil. Byl jsem víc bez energie než kdy předtím. Končetina mě dráždila víc a víc. Byl jsem zoufalý. Nemohl jsem celou noc spát.

Další den se má noční můra stala skutečností. Červené vyrážky byly rozprostřené po mém celém těle včetně obličeje. Při pohledu na svou postavu v zrcadle jsem ztuhnul. Nemohl jsem se hýbat, jen jsem v šoku hleděl na můj obrys přede mnou. Měl jsem abnormální kruhy pod očima. Po mé tváři mi začaly stékat slzy.

Sám nemám vysvětlení proč, vždyť se mi můj vzhled hnusil odjakživa. Není divu proč. Po tom všem co se stalo…

Ten den jsem neměl odvahu vyjít ven. Jen jsem v zoufalosti ležel na podlaze a škrabal se. Škrábal, a škrábal. Na pár místech do té míry, že mi začala téct krev. Nic avšak nepomohlo, pocit byl jen horší a horší. Často jsem chodil na záchod se vyzvracet. Pomalu jsem nemohl ani jíst, pouze jsem okusoval slupku červených jablek z misky.

Mé nehty. Mé nehty začaly upadávat, stejně jako moje vlasy. Nekončící agonie se jen zhoršovala.

Šel jsem do mé kuchyně. Otevřel dolní šuplík a vytáhl z něj struhadlo. Natočil jej velkou stranou k mými zády a začal třít. Tlačil jsem víc a víc. Má kůže se začala slupovat a spustila tok krve. To mě nezastavilo od agresivního tření struhadla. Samý proces jsem začal provádět na mém čele. Tlačil jsem na své čelo, a pokračoval směrem dolů přes hruď, paže, rozkrok, až ke stehnům. Po celém těle jsem měl sedřenou kůži. Cítil jsem se uvolněně. 

Další den jsem se probudil v louži své krve. Mé tělo se již nedalo nazývat tělem. Má pokožka byla celá vrásčitá a sedřená. V mnoho oblastech bylo vidět i mé hnijící červené maso. Byl jsem kompletně bez ochlupení. Mé zuby sotva držely na horní a dolní čelisti. Byl jsem bezbranný. Necítil jsem většinu mého těla. Ale… Potřeboval jsem jíst. Cokoliv. Nemohl jsem se avšak pohybovat. Jen jsem seděl pod kuchyňskou linkou s nohami skrčenými do neobvyklého směru. Můj žaludek volal o pomoc. Kdyby tu jen bylo cokoliv co bych mohl sníst… 

Bolestivě jsem zvedl ruku nad mou hlavu a hledal jsem jistý objekt mou rukou po kuchyňské lince. Po chvilce jsem popadl velký kuchyňský nůž. V zoufalosti jsem se na něj podíval. Nahnul se, a začal jsem si krájet prsty na nohou. Začal jsem palcem. Necítil jsem avšak bolest, jen cit klouzavého pohybu čepele přes můj prst. 

Svou polomrtvou rukou jsem odtrhl všech pět prstů od kosti a začal je pojídat. Byl jsem nadšený. Pokračoval jsem druhou nohou. Pak lýtky. Poté stehny. 

Ztratil jsem ve všem naději.

Možná je to přesně ta věc, kterou si zasloužím. Spíš určitě. Po deseti letech vězení se pohled na vás změní více než dost. Nevím, proč mě tehdy mé sexuální touhy přemohly.

Další den jsem se neprobudil.

Originální autor: Norden