Černota

Na té černé barvě něco je. Někdo může říct, že to není barva, stejně jako její opak – bílá. Někteří říkají, že černá je nepřítomnost světla a bílá je nepřítomnost barvy. Černá byla také symbolickým odstínem pro zlo. Možná je to způsobeno strachem z temnoty, který je v lidstvu tak dlouho zakořeněn; strachem tak silným, že nedostatek světla by člověka dohnal až k vrcholům šílenství. Dávno před civilizací; dávno před velkým úsilím o výrobu nástrojů se člověk odvážně vydával do černé nekonečnosti – noci – jen s měsícem po boku.

A přesto strach, který v sobě cítíme z noční tmy, je jen zlomkem skutečnosti. Noc totiž byla domovem hvězd na obloze a jediná čerň, kterou vidíme, je čerň způsobená absencí denního světla. Stačí na okamžik zavřít oči a odhalíme černotu hlubokou jako kůže, protože světlo stále ještě může proniknout očními víčky.

Kde je ta propast bez světla? Skutečná čerň? Kde najdeme skutečnou nepřítomnost světla? Přesto je vhodnější otázka: Proč vlastně existuje tma? Má nějaký smysl? Co strašlivého, obludného, šíleného skrývá za svým příkrovem nicoty?

Co kdybych vám řekl, že vím, co se skrývá za závojem černé tmy? Věděl jsem o věcech, kterých se lidé v prvních letech života na Zemi báli, a o jejich předčasné snaze zahnat šílenství světlem. Závoj pravé temnoty je před lidským zrakem zaslepuje, ale naše kdysi bystré smysly by jejich šepot stále slyšely.

A nyní zástupy tajných ctitelů touží slyšet šepot spících šílenců, touží dosáhnout stavu euforického šílenství, věčně zpívají; věčně se modlí, dokud se hvězdy nesrovnají do správných pozic. Neboť závoj, který odděloval šílenství od příčetnosti, může trvat jen tak dlouho.

Co kdybych vám řekl, že datum, po kterém všichni touží – datum, které bylo označeno dávno předtím, než se první Evropané usadili v Novém světě – je dnem, kdy hvězdy konečně dosáhnou svého uspořádání? Sklopili byste klobouk a rozloučili se, jakmile by se ta slova dostala k vašim uším. Ale já vím, co jsem viděl – znám ta čísla. Spočítal jsem si to; studoval jsem hvězdy, jako to dělali Mayové přede mnou. A věděl jsem to.

Pak už by na té černotě nezáleželo.

Přeloženo z originálu