Dům u jezera

Když mi bylo 15 let, měl jsem kamaráda jménem Gerard. Byl trochu zvláštní, protože se nebavil s nikým jiným než se mnou, ale na tom naše přátelství rozhodně nebylo postavené. Trávili jsme spolu veškerý čas, hráli videohry, trávili čas v parku a jezdili na kole po okolí. Asi týden před jarními prázdninami mi řekl, že jeho rodina jede na výlet do jejich domu u jezera. Máma mu prý řekla, že si může vzít jednoho kamaráda, a překvapivě pozval mě.

Byl jsem z té příležitosti docela vzrušený, protože moje rodina neměla moc peněz a na dovolenou jsme jezdili jen zřídka. Zeptal jsem se rodičů, jestli mi dovolí s ním jet. Dalo to trochu přemlouvání, ale nakonec souhlasili.

Poslední školní týden ubíhal velmi pomalu a já nemyslel na nic jiného, než na ten výlet. V sedm ráno mě vyzvedli z domu a vyrazili jsme na cestu. Byla krásná dubnová sobota a počasí neslibovalo nic jiného než úžasný víkend. Pro představu o jeho rodině: měl svobodnou matku (Helenu) a mladší sestru (Ray). Jeli jsme několik hodin a hráli jsme spoustu her, jako je “I spy a bingo” s poznávacími značkami. V jedenáct hodin jsme konečně dorazili do domu. Musím říct, že mě dost ohromila ta velikost. Musel mít snad 6 000 metrů čtverečních s obrovskými okny od základny až po střechu. Obklopen dokonale upravenou krajinou, vypadal jako ráj uprostřed ničeho. Pozemek byl plný úchvatných scenérií a nepřekonatelných výhledů na jezero a okolní hory.

“Nevěděl jsem, že tvoje rodina má tolik peněz,” řekl jsem Gerardovi,

“Čím přesně se tvoje máma živí?”

Když jsem o tom pak zpětně přemýšlel, byla to trochu neslušná otázka, což by vysvětlovalo jeho nepříliš pobavenou odpověď:

“S tím si nedělej starosti.”

Vystoupili jsme z auta a šli ke dveřím, přičemž jsme cestou potkali jejich zahradníka Mikeyho.

“Ty musíš být Frank,” řekl mi.

V jeho tónu bylo něco zvláštního. Vypadal vesele, ale takovým zvláštním způsobem, jako by to předstíral. V tu chvíli jsem si na to žádný komplexní obrázek nevytvářel a pokračoval jsem prostě dovnitř. Gerard mě krátce provedl domem a pak mě zavedl do sklepa. Prošel chodbou a na jejím konci otevřel dveře:

“Tohle bude tvůj pokoj.”

To mě udivilo. Nebylo tam totiž žádné světlo, na stěnách se loupala barva a celkově působil dost strašidelně. Trochu mě překvapilo, že mě nechává spát tam dole, protože když jsme byli nahoře, prošli jsme kolem mnoha prázdných ložnic (včetně té jeho). Málem jsem něco řekl, ale nechtěl jsem být nezdvořilý, a tak jsem si tu sugesci nechal pro sebe.

“Večeře je v sedm, můžeš se zdržet tady nebo jít k jezeru, já budu v pracovně,” řekl.

Byl jsem v šoku.

Vážně mi navrhoval, abych se poflakoval sám na dovolené, na kterou mě pozval. To bylo obzvlášť divné, protože on byl z nás dvou vždycky ten vlezlý, který vymýšlel všechny ty plány, jak si vyrazit.

“Co budeš dělat v pracovně?” Zeptal jsem se zmateně a myslel si, že si ze mě nejspíš dělá legraci.

“S tím si nedělej starosti.” Řekl.

Chvíli jsem seděl na posteli a díval se do mobilu. Uvažoval jsem, jestli mám zavolat mámě, aby mě vyzvedla, ale nakonec jsem se rozhodl, že to neudělám.

Po chvíli jsem se rozhodl jít nahoru pro něco k jídlu. Kromě toho, že jsem našel jeho mámu a sestru, mě trochu překvapilo, že je dům zdánlivě prázdný. Vyšel jsem po dalších schodech (do druhého patra) a našel jsem jediné rozsvícené světlo v místnosti, o kterém jsem se domníval, že přichází právě z pracovny. Chtěl jsem vejít dovnitř, ale uviděl jsem ceduli s nápisem “nerušit”. Vrátil jsem se tedy dolů do kuchyně pro svačinu a přivítal mě zahradník Mikey.

“Můžu ti udělat něco k jídlu?” Řekl a usmál se svým falešně vypadajícím úsměvem.

“To je v pořádku,” odpověděl jsem. Nerad bych byl na obtíž.”

Šel jsem do spíže, abych si vzal pytlík chipsů, když jsem najednou ucítil, jak mě někdo čapnul zezadu za košili. Druhá ruka mi pak sevřela ústa. Otočil jsem se a uviděl Mikeyho, jak mě táhne po podlaze. Zatáhl mě do skříně a tiše za sebou zavřel dveře.

“Nemáme sice moc času, ale musel jsem tě sem zatáhnout, protože jsou tu všude kamery. Nevidíš je, ale jsou tam. Musíš hned odejít, najít si cestu ven. Ukradni Heleně auto nebo prostě uteč.” Pak pohotově otevřel dveře a vystrčil mě zpátky do kuchyně.

Celé tělo se mi třáslo, to setkání mě k smrti vyděsilo. Otočil jsem se, abych se podívala na Mikeyho, ale byl pryč. Okamžitě jsem vyběhl nahoru, abych Gerarda informoval o všem, co se stalo. Vtrhl jsem do dveří pracovny a našel ho, jak nehybně stojí a dívá se z okna.

“Co to má kurva bejt!” “Proč mě Mikey jen tak hodil do skříně a řekl mi, abych odešel?” křičel jsem.

“Neznám nikoho, kdo se jmenuje Mikey.” odpověděl Gerard, ale neotočil se, aby se na mě podíval.

“Přece váš zahradník?” Odpověděl jsem zmateně jako vždycky.

“Franku, nemám čas na tvoje vylomeniny. Nemáme žádného zahradníka a přál bych si, aby si se sem nevloupával bez ohlášení. Tohle je můj soukromý prostor.” Rozhodně nebyl ve své kůži. Mluvil se mnou, jako bych byl cizí člověk, ne jeho nejlepší přítel.

Vyšel jsem z pokoje a seběhl po schodech dolů. Najednou jsem ucítil, jak mi uklouzla noha, a spadl jsem dolů, kde jsem se skácel ze zbývajících deseti schodů. Omámený a s bolestí jsem vzhlédl, jak se nade mnou vznáší Mikey. Jeho úsměv zmizel a jeho oči na mě teď zíraly. “ODEJDI!” Křičel na mě a z úst mu vytryskly sliny.

“S touhle sračkou jsem skončil,” pomyslel jsem si.

Proběhl jsem kuchyní a vyběhl za dveře, ani jsem se neobtěžoval je zavřít. Ohlédl jsem se směrem k domu a oči mi zabloudily k oknu pracovny. Gerard na mě zíral, ale ve tváři neměl žádný výraz. Seběhl jsem po příjezdové cestě a doběhl až k východní bráně. Přelezl jsem ji a přeskočil na druhou stranu. Po uběhnutí nejméně kilometru po lesní cestě jsem zvedl telefon. Kupodivu jsem měl tři čárky. Zavolal jsem si taxíka, načež jsem se schoval mezi stromy, dokud pro mě nepřijede. Po hodině, která mi připadala jako hodina, přede mnou na silnici zastavil černý sedan a já pomalu opustil svůj úkryt.

“Odvoz pro Franka?” Zeptal jsem se. “Ano,” odpověděl hlas. Ženský hlas. Ve skutečnosti jsem ten hlas poznal, patřil Heleně. Gerardova mladší sestra pak vyskočila ze zadního sedadla auta, strčila mě dovnitř a přiložila mi pistoli k hlavě.

“Kam si kurva myslíš, že jdeš?” Zeptala se sladce.

Strach a adrenalin mi kolovaly v žilách. Nějak se mi povedlo popadnout zbraň a namířil jsem ji na Ray.

“Nevím, co to s vámi sakra je, ale já se toho nehodlám účastnit. Vypadněte z auta a nikomu se nic nestane.” Helena a Ray pomalu vyšly na krajnici. Zíraly na mě, když jsem nastartoval auto a s úsměvem se rozjel. Šlápl jsem na plyn a pokračoval po odlehlé silnici, trochu s úlevou, i když pořád dost vyděšený.

Uplynulo deset minut a já si myslel, že jsem v suchu.

“Díky, že jsi mě osvobodil.” Zašeptal hlas ze zadního sedadla. Podíval jsem se do zpětného zrcátka a uviděl Mikeyho, jak na mě mává.

Přeloženo z originálu

Jak se ti to líbilo ?

Klikni na palce, aby se tvé hodnocení započítalo

Průměr : 3.5 / 5. Počet hodnocení : 11

Neváhej a buď první kdo tuto pastičku ohodnotí

Přidej názor