Hračky bez označení

Naše půda. Je to velmi podivuhodný prostor. Nachází se tam takový menší sklad nepoužitých a odložených věcí. Prostor v něm je stroze metr na tři metry čtvereční, či-li nějaké prudké pohyby nejsou na místě. Asi si nyní pro sebe říkáte, co je na tom tak zvláštního nebo neobvyklého. Hned vám onen pohled na to místo osvětlím, jelikož neexistoval vchod ani východ. Nebyl tam žádný portál s dveřmi nebo schodiště do podkroví, v lepším případě přízemí. Jen pár regálů s hračkami a věcmi, které byly námi na nějakou dobu zapovězeny, dřevěné stěny a strop.

Další prapodivnost spočívá v tom, že hračky byly zabaleny v originálních obalech a měly na sobě i cenovku. Vystaveny v regálu podobně jako v normálním obchodu, jedna věc u nich však chyběla. Čárový kódek, který má označovat jednotlivé kusy tam nemíval umístění. Proč tomu tak bylo se s největší pravděpodobností nedozvím. Jen vím, že mizely a objevovali se tam neustále jiné, některé z toho regálu dokonce i vypadávaly a když jsem obrátil zrak, opět se změnilo pořadí.

Hledal jsem i v krabicích, které jsem objevil za regálem. Nic nezvyklého jsem tam nenacházel, vlastně tam nebylo už téměř nic. Při otevírání předposlední krabice jsem zaslechl nějaké kroky z místa, kde by se měly nacházet schody a ony schody tam skutečně byly. Divil jsem se, že jsem si jich za tu dobu nevšiml. Pochopil jsem, že se místnost zvětšovala, ale nijak jsem tomu nepřikládal význam. Kroky po chvilce ustaly a na půdu se dopotáceli dva muži, jeden vypadal jako elektrikář a druhý jako instalatér. Začaly si něco šuškat, nevím přesně co, ale znělo to jako:

,,Tak tady by měl být, ten ,Glas’, jsme tu správně. “

Nerozuměl jsem přesně slovu “Glas,“ ale doufal jsem, že je to snad jen název nějaké součástky nebo kabelu ve světle, kterému měnili žárovku. Nejsem expert přes elektriku. Když světlu zašroubovaly sklo tak se vzápětí rozletělo do všech stran a žárovka zhasla. V té tmě mě něco praštilo do zad. Jakoby švih nějakým drátem. Pokusil jsem se pohnout, ale vzápětí jsem byl omráčen, poté co jsem byl uhozen zprudka do hlavy. Po probuzení jsem se ocitl s tíživou bolestí hlavy v nějaké tentokrát neznámé místnosti. V místnosti ve které se nacházím i nyní. Chtěl jsem se pohnout, ale nemohl jsem. Na všech čtyřech zdech v místnosti se totiž nacházely obrovité bodce, na kterých byla vpichnuta spousta rozbitých a nepoužívaných hraček.

Na podlaze byla natažena ocelová síť, takže jediný pohyb vpřed by s největší pravděpodobností znamenal jistou smrt. Takto zde už ležím několik hodin, možná dní. Je to stejně jedno. Svému osudu stejnak podlehnu. Pokaždé, co mrknu, cítím, že se místnost část po části zmenšuje.

Originální autor : CreepyStorm