Konzervované jídlo

Běžel jsem směrem k supermarketu, když jsem slyšel o nukleárním výbuchu. Vláda oznámila, že se blíží smrtelná nemoc a šíří se v místě, kde žiji a eliminují každého, kdo bude nakažen. Když jsem se dostal do obchodu, uviděl jsem, že všechny konzervy byly pryč. Vlastně skoro všechno bylo pryč. Pobral jsem všechny konzervy, které zbývaly a spěchal jsem směrem k mému autu. V tu chvíli jsem si ale uvědomil, že mi to nebude stačit k přežití v mém bunkru.

Přemýšlel jsem co dělat, protože výbuch se blížil. V tu chvíli jsem spatřil ženu a dvě děti plnící dodávku konzervami. Měli dostatek na přežití dvou roků uvnitř, myslel jsem si. Doběhl jsem k té ženě a zeptal se, jestli bych mohl nějaké mít, že jich vůbec nemám dostatek.

“Promiňte, ale mám doma ještě hodně hladových krků. Nemůžu vám žádné dát,, řekla mi.

Odcházející zpátky k mému autu zklamaný jsem na něco šlápl. Byl to šroubovák, který mi vnuknul nový plán. Ohnul jsem se, abych ho zvedl a vrhl jsem pohled na ženu stále nacpávající dodávku konzervami. Potřeboval jsem to jídlo. Přistoupil jsem k ní.

“Je mi líto, ale nemohu vám žádné……….

Byla přerušena, když jsem jí zarazil šroubovák do hrudníku.

“Omlouvám se,, zašeptal jsem, když pomalu umírala. Její děti byly pryč. Nevím kam zmizely a bylo mi to jedno. Práskl jsem s dveřmi u dodávky, naskočil jsem dovnitř a jel jsem směrem k mému domu. V ulicích mě lidé prosili, žebrali o to, abych je pustil dovnitř. Nukleární bomba měla ale brzy dopadnout a nebylo tu místo, takže jsem prostě jel dál. Když mi začali blokovat cestu, prorazil jsem je. Nevím ani kolik lidí jsem přejel. Vyskočil jsem z dodávky, která byla celá rudá od krve a začal jsem vybalovat konzervy ven a házel je do mého bunkru. Zabralo to přibližně hodinu, takže když jsem vykládal poslední várku, viděl jsem na nebi letět letadla. Vběhl jsem rychle dovnitř a o pár minut později jsem zaslechl tu nejhlasitější ránu vůbec. A potom nic. Bylo by to pár měsíců, než radioaktivita venku úplně slehne, takže jsem se posadil. Byl jsem hladový, takže jsem natáhnul ruku pro jednu z plechovek. To byl ten moment kdy jsem si uvědomil, že jsem doma nechal otvírák.

Přeloženo z originálu