Květiny nikdy nespí

Bylo mi asi šest let a rodiče mě z neznámého důvodu nechtěli zařazovat do školky. Nevěděl jsem tehdy po čem dříve sáhnout. Měl jsem hromady hraček, playstation, počítač, dětské knížky i-když je pravdou, že po dobu co je mám nepřečetl ani jednu.

Jak typické, že.

To co jsem však postrádal byli přátelé. Nebyl jsem příliš často v kontaktu s lidmi, poněvadž rodiče měli vzájemné obchodní schůzky a tak nemohli být na jiných místech současně. Nicméně si nemyslete, že byli špatnými rodiči.

ANO, bohužel BYLI. Nejsou již naživu.

V té době to bylo celé nejasné, ale mohu říci že jsem byl jednoduše znuděný. Oba rodiče měli jednoho dne potvrzené denní směny a toho jsem samozřejmě využil. Rodiče mi zakázali šmátrat na půdě, avšak jsem dnes mohl říci sbohem zákazům a pořádně ji od začátku až do konce prošťourat.
Nebylo složité vylézt po krátkém svisle umístěném žebříku, měřil totiž jenom přes dva metry a to mi tehdy přišlo v pohodě.
Na půdě jsem našel různé nicůtky a tretky, a také ,,knihu s kytkama” jak jsem jí začal později říkat.

Jednalo se o naučný slovník o rostlinách, ročník devadesátý.

Měla šedý obal a někdy to vypadalo jako by mě ty rostliny na jednotlivých stránkách pozorovaly. Vím nedává to možná smysl, ale měsíc následující po nálezu knihy, následovaly nezvyklé sny o tom, jak mně sedícího v koutu pokoje navštěvují oživlé chodící tulipány nebo kopretiny. Mluví ke mně, ale nerozumím jim. Jakási cizí řeč mě přehlcuje. Nejsem si plně jist, ale vypadalo to na sumerštinu. Byl to jeden z nejstarších jazyků dob zrození člověka, tak si někdo může tvrdit jakým způsobem jsem se o něm dozvěděl, nuž to je jiný příběh. Bylo to zvláštní, ale pokaždé ty květiny byly více znepokojivé.

Tyto sny jsem měl prakticky každou noc a nemohl jsem o nich říci ani rodičům, na tož přátelům, které jsem neměl. Postupem času bylo větší měrou patrné, jak tyto rostliny byly více nepřátelské.
Usínal jsem o půlnoci. Můj spánek přerušil mrazivý zefýr a tak jsem pomaličku zvednul hlavu.

Bylo otevřené okno. Vedle okna na nočním stolku naproti posteli stála květina. Mami vždyť nám ta kytka zmrzne, řekl jsem potichu pro sebe. Počkat počkat, momentíček … Kytka ? Neměl jsem tušení o tom, že by mi rodiče kupovali květinu do pokoje. Došlo mi to velice pozdě. Ta květina se v tom tmavém koutku začala pohybovat. Ten květináč ve kterém byla umístěna prasknul a rozletěl se na několik kusů, jeden mě málem trefil. V zoufalém šíleném výkřiku jsem popadl peřinu a schoval se pod její temný kabát.
Dokonce i o pár hodin skrývání se v peřině květina pokoj stále neopustila, zřejmě chtěla abych vylezl ven a sledoval svou smrt. Avšak to také postrádá logiku. Mohla mne přece zabít beztak.

Slyšel jsem kroky a následně zaznamenal odškubnutí závěsů. Byli to moji rodiče … tedy jen jejich těla. Hned to vysvětlím. Říkali jak už jsem starý a že se o sebe už budu muset postarat. Vůbec si nevšímali té květiny, stále se přibližovala ke mně.

Matka říkala velmi zvláštní věci typu musíš se starat o svou kytičku nebo Pouze ona tě spasí a následně si vezme tvou duši. Už to nebyli moji rodiče, jen nějaké loutky, které připomínaly naprogramovanou artifikovanou inteligenci z videoher. Jakási temná síla je ovládala, měli černé a pronikavé oči. Neustále opakovali to samé… Jen ona si vezme tvou duši a jen ona si vezme tvou duši.
Ta květina už byla u mě ale jen kolem mě prošla a začala dusit svými kořeny mé rodiče, kteří byli zpátky. Neumím si ani představit, čím vším si museli projít, ale asi to nějak tak bylo a já s tím nemohl nic udělat. Ano, mohl jsem se pokusit tu květinu napadnout, ale v první řadě mi bylo šest let a v druhé řadě šlo o neidentifikovatelnou entitu, která zneužila encyklopedii rostlin jako průchod do našeho světa a vodítko.

Vodítko k dalším nevinným duším. Moje rodiče zabila pouze z jednoho důvodu. Jako poděkování za její propustku z nekonečného pobytu v temnotě.

Originální autor : CreepyStorm