Jsem patnáctiletá dívka a začalo mi být jedno, že můj telefon má přístup na internet do paralelního vesmíru. Alespoň si to teda myslím.
Nikdy se mi nelíbila myšlenka multivesmírů, ale tohle je možná jediné vysvětlení, které mám po ruce.
Prosím, vyslechněte mě. Vyrůstala jsem v docela chudé domácnosti. I přestože jsme vlastnili telefony a televizi, netrávili jsme na internetu moc času. To znamená, že když jsem vyrostl a konečně se mi podařilo získat chytrý telefon, nechtěl jsem se od sítě odtrhnout.
Teď přijde zápletka.
Dívala jsem se na americké zprávy o zákazu potratů a byla jsem z toho opravdu nesvá, protože kdo si myslí, že jsou, že můžou ostatním lidem zakazovat takové věci. Tak jsem šla za mámou a řekla jí, že chci taky jít protestovat, a ona se na mě jen podívala, jako bych se zbláznila.
“Amy, o čem to mluvíš? Žádné potraty se nezakazují. Jsi snad těhotná?”
Jelikož jsem tím byla dost zmatená, šla jsem se podívat ven. Skutečně. U soudu nikdo neprotestoval.
Ale když jsem se podívala na svůj telefon, ukazoval tentýž čas, jaký byl dnes v přímém přenosu ukazujíc miliony lidí protestujících na stejném místě, na kterém jsem stála já. Zkontrolovala jsem nastavení a datum, jestli se systém nespletl, ale ne. Všechno bylo v pořádku. Šla jsem tedy do místní knihovny, abych použila internet tam pro porovnání s tím, co bylo na telefonu. Podívala jsem se na případ Johnnyho Deppa a Amber, ale žádný podle prohlížeče neexistoval. Podívala jsem se na změnu klimatu a také žádné výsledky.
Vyhledala jsem si na internetu v telefonu naši současnou prezidentku a také neexistovala.
Začala jsem snad bláznit? Můj telefon musel být nějak připojen k internetu, který neexistuje, jelikož jsem nikdy neměla žádné přátele a rodiče měli v domě jen jeden starý telefon, na který se dalo volat a který používali oba. Nikdy jsem funkci volání na svém smartphonu pořádně nepoužívala, a tak jsem se zeptala náhodného pohledného kluka, který si četl knihu, na jeho telefonní číslo. K mému překvapení mi ho dal.
Asi za to může můj slušný vzhled.
Zavolala jsem na něj na svém telefonu, ale jeho telefon nezazvonil.
Podíval se mi přes rameno.
V tu chvíli se ozval telefon.
Byl to jeho hlas.
Ale on na telefonu nebyl.
“Haló?”
Zůstala jsem zticha. Jeho oči se rozšířily a nemůžu si dovolit říct, že moje ne, když si pomyslím, že jsem zavolala klukovi z paralelního vesmíru.
“Haló? Zavěsím. Je to nějaký žert nebo co? Haló???”
Chlapec mi zamručel u ucha po mé levici. “To je divný”
Přikývla jsem.
Druhý chlapec na druhé straně zavěsil a já cítila, jak rychle mi začalo bušit srdce.
“Co to ksakru je?”
Všechno jsem mu vysvětlila, když začal být zvědavý a k mému překvapení ho to poté spíš zaujalo než vyděsilo. Pořád se ale dost bál. Máme portál do jiného vesmíru. V podobě telefonu.
Ten chlapec se jmenoval Stanley. Předtím si četl nějakou knížku o vědění a jeho oblíbená barva byla šedá.
Poté, co jsme provedli několik dalších testů internetu v mém telefonu a objevila se v knihovně policie, jsme se schovali za regály. Zaslechli jsme, jak se baví o “neidentifikovaných zbraních”, které měly být právě teď v této knihovně.
No. Alespoň jsem věděla o co jde. Stan to věděl taky. Byl to můj telefon v tom bílém pouzdře.
Posílám to ze svého telefonu, takže někdo alespoň zná tento příběh. Samozřejmě na tom nezáleží, ale cítím se tak osaměle. Uvízla jsem ve vesmíru, který se zdá být celou dobu lží. Vesmír, ve kterém žiješ, je sice v prdeli, ale aspoň je to vesmír, kde moji rodiče nejsou chudí a internet, který znám, tu byl vždycky.
Poslechněte si tohle. V mém vesmíru nemáme ani minecraft.
Nevím jak, ale. Jsem na cestě. Najdu tento vesmír bez ohledu na to, kde jsi. Počínaje tímto příspěvkem.
Mír ✌ Amy Frida Illagersová.
Přidej názor
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.