Nezpívejte Santa Baby

Pracovní večírky. Už jen to pomyšlení ve mně vyvolávalo hrůzu introverta. Nebyly povinné, ale na vánoční večírek chodili všichni a já nechtěl být jediný, kdo se neukáže. Kromě toho jsem si říkal, že by nebylo na škodu vystoupit ze své komfortní zóny. Není to tak, že bych si nerozuměl ani se svými spolupracovníky. Nakonec jsem se překvapivě dobře bavil. Dokonce jsem si během karaoke zazpíval pár písniček. Tedy po pár skleničkách. Dobře, víc než pár, jinak bych na to nikdy neměl odvahu. Zazpíval jsem pár klasických vánočních písní. Jednou z nich byla “Santa Baby”.

To se mi bohužel za pár hodin vymstilo.

Kolem třetí hodiny ranní jsem padl do postele a ani jsem se neobtěžoval převléknout. Nemohl jsem spát ani hodinu, když mě probudila hlasitá rána ze střechy. Hned jsem byl vzhůru, stále ještě mírně omámený. Protřel jsem si oči, hlava mi třeštila. Byl to jen sen? Pak jsem uslyšel kroky na střeše. Že by tam byl mýval? Na to mi to přišlo moc hlasité. Najednou jsem zevnitř domu uslyšel hlasitou ránu. Sakra, někdo se musel vloupat dovnitř. Popadl jsem baseballovou pálku pod postelí a odplížil se dolů. Opatrně jsem se přiblížil k obývacímu pokoji s připravenou pálkou. Měsíc osvětloval místnost skrz roztažené závěsy, zatímco jsem pečlivě zkoumal okolí. Přesto mi nic nepřipadalo nepatřičné. Zvláštní. Prohlídka zbytku mého domu nic nepřinesla. Dveře byly zamčené, okna stále zavřená. Nikde žádné známky vniknutí. Chystal jsem se vrátit do postele, když jsem zaslechl ten zvuk šramotu z krbu.

“Haló, je tam někdo?” Zvedl jsem pálku, když jsem se přiblížil.

“Ho ho ho!” Najednou z krbu vyskočila noha.

“Ježíši Kriste!” Překvapeně jsem vykřikl, když jsem skočil zpátky na stolek a spadl na zadek. Zasténal jsem a posadil se, jen abych před sebou uviděl Santu. Vykřikl jsem, když jsem vyskočil na nohy a zvedl pálku, ale muž přede mnou se jen usmál, vřelým a přátelským úsměvem, ruce v odevzdaném gestu. Zastavil jsem se, mírně odzbrojen jeho přátelským chováním.

“Ty… jsi skutečný?” Nebyl jsem si jistý, co jiného říct.

“To určitě! A jsem tu, abych přinesl vánoční pohodu! Ho ho ho!”, hýkal a břicho mu poskakovalo nahoru a dolů.

“Takže… předpokládám, že jsi mi přišel doručit dárky? Musím se zeptat, jak to vlastně děláš, že je doručíš všem za jednu noc?”

Santa naklonil hlavu. “Špatně jsi mě pochopil, nejsem tu proto, abych ti dával dárky. Jsem tu kvůli svému dárku. Tobě.”

Ústa mi poklesla. “Co tím proboha myslíš!”

“Nepamatuješ si na tu písničku, kterou jsi včera večer zpíval? Santa Baby? Na severním pólu mám všechno, co si přeješ! Tvoji jachtu, tvůj kabriolet. Ale tvůj prsten, ten mám přímo tady. Může být celý tvůj! Jen si mě musíš vzít, být mou nevěstou! Obvykle dávám přednost ženám, ale ty to zvládneš, ho ho ho!”

Vyděšeně jsem ucukl. “To… to byla jen písnička, kterou jsem zpíval, zbláznil ses?! A nevím, co je tohle za vtip, ale musíš odejít, nebo zavolám policii!” Zvedl jsem baseballovou pálku, abych zdůraznil, že to myslím vážně.

Santa se jen zasmál. “Ho ho ho, budeš zlobit, co? Tak tě z toho seznamu vyškrtneme!” Santův úsměv se nezměnil, ale jeho oči, jeho oči jiskřily vzrušením… chtíčem.

Vykřikl jsem a mrštil pálkou po jeho hlavě. Santa se však pohyboval s reflexy, které překonávaly všechny lidské schopnosti, vyhnul se mému švihu a vrazil mi pěstí do břicha. Zhroutil jsem se na zem, kašlal a lapal po dechu.

“Někdo potřebuje trochu vánoční nálady!” Zaslechl jsem zvuk rozepínaného pásu. Vykřikl jsem a zoufale se snažil odplazit pryč. Ale tlusté masité prsty mě chytily za kotníky a začaly mě tahat pryč.

“Ne, pusť mě! Pomozte mi někdo, POMOZTE MI!!!”

Ale nebylo to nic platné. Santa mě začal táhnout nahoru komínem, zatímco jsem plakal a prosil ho, aby mě pustil. Ale on si mě nevšímal, byl zaneprázdněný tím, že si radostně zpíval. “Říkají mi zadní vrátka Santa…..”

Z náhlé představy se mi oči proměnily v talíře. Z čirého zoufalství a instinktu se mi podařilo najít pohrabáč na oheň. S výkřikem jsem zabodl špičatý konec do Santova stehna, prorazil maso a narazil na pevnou kost. Uslyšel jsem zachrčení a ucítil, jak jeho stisk povolil. Vykopl jsem se jako kroutící se ryba a nějak se dostal na nohy. Neztrácel jsem čas a vyrazil do sprintu, protože jsem za sebou uslyšel děsivý řev plný hněvu a bolesti. Vyletěl jsem předními dveřmi, aniž bych se obtěžoval obout. Díkybohu jsem měl v kapse ještě klíčky od auta, tak jsem sešlápl plyn a vyjel z příjezdové cesty. Když jsem odjížděl, viděl jsem Santu, jak na mě zírá z verandy červeně zářícíma očima.

Šel jsem na policejní stanici a řekl jim, že se někdo vloupal do mého domu. O Santovi jsem se ani neobtěžoval zmínit, věděl jsem, že by se mi vysmáli na ulici. Nepřekvapivě nikoho nenašli, i když zatím čekám v motelu, kde mám v plánu zůstat přinejmenším pár dní při zemi. Takže pokud to čtete, nezpívejte “Santa Baby”. Alespoň ne do té doby, než bude tato sezóna dávno pryč. A pokud ano, dávejte si pozor, protože Santa si možná právě vyhlíží svou nastávající.

Přeloženo z originálu