Poslední mise jednotky Night Dragons

Jmenuji se Joseph Raynolds, byl jsem kapitán jednotky Night Dragons. V jednotce jsme byly celkem 4: Můj zástupce Connor Handerson, Ernesto Cortes. Vím co si říkáte Ernesto se narodil ve Španělsků, ale dostal americké občanství a dokonce se dostal do mé jednotky. Jako poslední tu byl Billy Parker, který se sem s námi nedostal asi před měsícem to na misi koupil přímo do srdce. Nechť je mu země lehká byl to dobrej voják a skvělý člověk.  Jmenovali jsme se Night Dragons,  protože jsme byli pravidelně přiděleni k misím vykonávaným uprostřed noci. A taky protože po nás nezůstal nikdo živý, ani jeden zajatec, ani jedna žena či dítě. Rozkazy zněli vždy jasně „Nikdo nesmí přežít‘‘, časem jsme při výkonu služby už nic moc necítili. Možná i proto se nám to tady stalo. Nejspíš nějaky trest vyšší moci za to zlo které jsme napáchali. K tomu co se nám vlastně stalo jěště jsme se ani nevzpamatovali z Billyho smrti a měli jsme rozkaz vyrazit na další misy. Měli jsme vyrazit do vietnamské džungle dostali jsme s sebou tlumočníka, abychom se domluvili s tamními obyvateli a bezpečně vykonali náš úkol. Měli jsme zlikvidovat kemp nějakých únosců a dopravit rukojmí domů, záchrana rukojmí pro nás byla premiéra, takže jsme si připravili výbavu a letěli na místo určení. Po výsadku bylo slunce ještě vysoko na nebi, takže měli jsme dost času, abychom si pečlivě naplánovali operaci. Po vyřízení důležitých záležitostí jsme se dali na cestu k lokaci s kempem. Nedaleko nás byla také menší vesnice tak jsme tam zastavili a zajistili si ještě nějaké zásoby navíc, kdyby se mise zvrtla. V téhle džungli byste nechtěli skončit s holou prdelí. Něž jsme opustili vesnici zastavil nás tam místní pošuk. Říkal nám, abychom nechodili cestou, kterou jsme měli naplánovanou, že místo na které míříme je zlé místo a každý kdo tam vkročí už ven nevýjde. Mělo tu údajně číhat něco horšího než smrt. Měli jsme ho za blázna, ale sakra měli jsme toho zatraceného pošuka poslechnout. Měl jsem misi odvolat. Zachránil bych tím aspoň zbytek svojí jednotky, ale už je pozdě. Z onoho blázna jsme si nic nedělali a prostě jsme prošli. Tamní tlumočník tomu bláznovi, ale věřil prý se povídalo něco o zrůdnostech číhajících v temnotě noční džungle. Mávli jsme nad tím rukou a nechali tlumočníka aby šel. Jako voják jsem na příšery nevěřil viděl jsem tolik zla v lidech a udělal jej ještě víc, takže jsem neměl strach z nějaké zubaté obludy. Pokračovali jsme teda sami už se začínalo stmívat a vypadalo to na bouřku, to by nám chybělo pořádný slejvák a od nepřátelského kempu jsme byly ještě pořádnou dálku. Rozhodli jsme se tedy přečkat někde noc, naštěstí nám to hrálo do karet a před tím než se úplně setmělo a začala ta asi největší bouře, co jsem v životě viděl, našli jsme menší lovecký tábor s chatkou. Vypadalo to tam jako by zmizeli teprve před nedávnem tak pře půl dnem. Řekli jsme si, že asi odešli. Tak jsme se připravili na přečkání noci, po celém dni jsme měli hlad, rozhodli jsme se tedy, že vezmeme něco ze zásob a vyspíme se, abychom co nejdřív vyrazily. Pamatuji si, že ze spánku mě probudili neobvyklé tikání a škrábání, ale ne zvířecí bylo slyšet, že to bylo větší vzbudíl jsem zbytek jednotky a řekl jim o tom. Pak světlo z blesku osvítilo místnost a mi jsme na krátký okamžik viděli jak se něco krčilo v rohu místnisti. Nebyl to člověk ani zvíře, protože když jsme na to zasvítili už se to nekrčilo stálo to na dvou nohách a dívalo se nám to přímo do očí. Ta věc mohla mít tak 2 metry byla hubená s dlouhýma končetinama a řídkou srstí, ale to bylo v pohodě oproti tomu co jsme viděli v obličeji té zrůdy. Měla uši jako netopýr tlamu plnou zubů ostřejších než žiletky, ale zdaleka nejhorší byly ty oči jako kdyby vám zírali přímo do duše. V očích té bestie se skrývala krvelačnost a touha po utrpení bylo to čisté zlo. Connor, který ještě ležel přímo pod nohama té bestie se rychle snažil natáhnout pro zbran ale nepovedlo se mu tak, ta bestie si ho všimla a neuvěřitelnou rychlostí ho popadla a začala trhat za živa na kusy. Rychle jsem popadl zbraň a tu odpornou bytost jsem 3x střelil, avšak ona mezi tím stihla Connorovi rozpárat břicho a pokousat krk. Ten kluk se mnou byl od samého začátku do prdele byl jako můj syn a já se teď díval na to jak se jeho střeva válí na podlaze a krvácí z krku. Střelil jsem ho do hlavy nemohl jsem se dívat jak trpí. Potom jsme s Cortesem slyšeli jak se sem něco blíží byla to ta samá bestie co ode mě schytala 3 kůlky, ale nebyla sama snažily jsme se je s Cortesem zastřelit, jenže byly příliš rychlé. 2 se dostaly ke Cortesovi a začali jej trhat na kusy chtěl jsem mu pomoct ale zastavila mě ta sámá co jsme ji 3x střelil hodila se mnou o zeď a dívala se mi přímo do očí až v tu chvíli jsem si uvědomil, že ta věc smrdí jako shnilé maso. Bylo to jako věčnost, a když už mě chtěla kousnout do krku popadl jsem pistoli a střelil ji přímo do hlavy. Černá krev toho monstra mi vystříkla přímo do obličeje a ta kreatura se skácela na zem. Ty 2 co trhali Cortese si toho všimli a se zvukem podobným kvičejícímu praseti utekli. Cortes byl mrtví už se ani nedalo poznat, že to byl člověk vlasně z něj zbyla jen krvavá louže s masem a kostmi. Dělalo se mi špatně z pohledu na mé znetvořené muže byly jsme špičkový vojáci, ale teď už jsme bylý jen krmivo. Byly jsme jen žrádlo pro ty obludy tam venku. Vím, že se vrátí, vím že si přijdou pro toho co zabil jednoho z nich, proto tohle píšu jako vzkaz zmizte odsud dokud je světlo nebo z vás bude žrádlo. Už je tu slyším, vím že jak se otočím bude v tom samém rohu stát stvůra s tím samím zlem v očích. Zjistil jsem, že je jde zabít mám ještě půl zasobníku, ale pochybuju, že se odtud dostanu živý. Connore, Ernesto a Billy už brzy se s vámi setkám už brzy si posedíme u sklenice dobrého bourbonu. Doufám, že mi v pekle držíte místo u stolu.

Autor: Martin