Spejblova Sebevražda

Asi před týdnem se mi zdál sen o tom, že jsem zase malý kluk a že sedím doma před televizí a pouštím si pohádky. Jako malý jsem se rád koukal na klasiky jako byl Maxipes Fík, Mach a Šebestová nebo Spejbl a Hurvínek. Byl to právě Hurvínek, který ve mě probudil ne pěknou vzpomínku. Něco, co bylo po spoustu let zaryto v mém podvědomí a něco, co se nikdy nemělo dostat ven. Celý ten den jsem pak ztrávil přemítáním nad tím, co jsem to jako malý vlastně viděl, zda to bylo skutečné a pokud ano, kolik lidí si na to pamatuje.

Chci jen říct, že to, co tu budu popisovat, není nic pro slabé povahy a nikdy by to ani nemělo existovat. Na druhou stranu to ale můžete brát jako varování v případě, že máte děti. Dávejte si pozor na to, co vaše děti sledují, pokud nechcete, aby jim to způsobilo trauma.

O co tedy jde? Jak jsem již psal, rád jsem se díval na tu loutkovou pohádku o výtržnickém Hurvínkovi, jeho neustále poučujícím otci panu Spejblovi a jejich věrném psu Žerykovi. I přes to, že jsem měl tuto “rodinku” rád a bavilo mě sledovat, co v každém dalším díle zase vyvedou za hlouposti, pohádka na mě místy působila dost znepokojivě a vyvolávala ve mě spoustu otázek. Už jen samotná znělka s tou šíleně rychlou muzikou mi vždycky nahnala husí kůži a vzpomínám si, že byla v části useknutá jakýmsi výbuchem. Asi to mělo být vtipné, ale já si pokaždé jen říkal, co to bylo za ránu. Někdo spadl? Někdo střílel? A když už budeme mluvit o samotných epizodách a postavách, tak kam se poděla Hurvínkova matka? V celé pohádce nikdy nebyla zmíněna. No a mrtvé pohledy loutek a jejich nepřirozené pohyby tomu nijak nenapomáhaly. Toto vše se ale dalo nějak přejít. Konec konců se jednalo o dobrou zábavu pro děti.

Hurvínka jsme měli na DVD, které rodiče půjčovali od sousedů. Museli je asi sami vypalovat, protože nebyly v normálních obalech a většinou byly jen bílé a sem tam popsané fixou, aby bylo poznat, co na nich je. Rodiče mi jednoho dne donesli krabici s novými pohádkami. Okamžitě jsem mezi nimi našel Hurvínka a šel si ho pustit. Byly to tuším zrovna ty epizody, kdy se zúčastnili závodů a kdy šli na houby. Ty jsem si ještě užil. Pak ale přišla epizoda, která se mi vryla do paměti z těch nejhorších možných důvodů. Už si nepamatuji její jméno, ale když jsem se ji snažil dohledat na internetu, nenašel jsem o ní ani zmínku. Jakoby nikdy neexistovala.

Epizoda začínala jako každá jiná tou veselou znělkou a hned po ní následovala scéna, ve které si šel Hurvínek s Žerykem natrhat jahody k hajnému. Ten bydlel v takové chalupě u lesa, který se podobal tomu, kde byl Hurvínek se Spejblem a Máničkou na houbách v předchozí epizodě. Nebo musely být tedy alespoň použity stejné kulisy. Je ale fakt, že je to dávno, co jsem tu epizodu viděl a realita může být jiná. Co ale vím je, že se Hurvínek vloupal na zahradu hajného tak, že přeskočil plot a Žerykovi pak otevřel branku, aby mohl za ním. Hned na to ji ale zavřel, aby si toho hajný nevšiml a nevlítnul tam na ně. Byla by to ale samozřejmě nudná epizoda, kdyby se něco nepokazilo, a tak na scénu přichází hajnej.

Nevím, jestli to bylo tím, že si tvůrci nechtěli dávat práci s novou loutkou, ale to, že se hajnej ukazoval pouze jenom jako flinta vykukující ze dveří nebo zpoza obrazovky mě jako malého děsilo. Sice nebylo vidět jak vypadá, ale jeho hluboký a hlas plný zlosti, když křičel po Hurvínkovi, byl dost na to, aby si ho snad každý představil jako tu nejstrašidelnější a nejzlejší možnou osobu. Ještě do jeho příchodu byl slyšet zpěv ptáků a šum listí v korunách stromů, ale když se objevil, okolí ztichlo. Jediné, co bylo slyšet, byl jeho řev a výhružky, že mu zastřelí psa, jestli toho okamžitě nenechá a nezmizí. Hurvínek samozřejmě zpanikařil a ze strachu o svůj život v rychlosti přeskočil plot a utekl pryč. Zapomněl ale na to, že Žeryk plot nepřeskočí, a tak tam Žeryk zůstal s hajným sám.

To, že Žeryk zůstal v lese, si Hurvínek uvědomil až když byl doma. Když pak domů přišel i Spejbl, divil se, že ho Žeryk nepřiběhl svým štěkotem pozdravit jako obvykle. No a protože Hurvínek věděl, že by to byl průšvih, kdyby mu řekl, že Žeryka zapomněl někde u hajnýho v lese, kam šel nakrást jahody, zalhal mu, že je u Hurvínka v pokoji a že si tam spolu hrají. Zakázal tak Spejblovi chodit do jeho pokoje, aby jim nepřekazil hru.

Když se ale stmívalo a Žeryk furt nikde, Hurvínek se rozhodl, že se vydá k hajnýmu ho najít. Tentokrát ani zpěv ptáků a ani šum listí nebyl slyšet, aby pomohl utvořit atmosféru lesa. Opět jakoby někdo celou zvukovou stopu vystřihl. Naopak to budovalo napětí a strach z jakéhokoli zvuku, kterým by mohl být sám hajný, co tam už může na Hurvínka číhat. Samozřejmě tu zůstávala ta otázka, jestli se ještě vůbec Hurvínek má pro koho vracet. Jestli už není pozdě.

Jakmile Hurvínek došel až k chalupě hajného, opatrně našlapoval a vydal se opět do zahrádky. Bylo to poslední místo, kde Žeryka viděl. Otevřel branku, vešel a šeptal Žerykovo jméno v naději, že ho Žeryk zaslechne a hned za ním přiběhne. Ten tam už ale nebyl. Místo něj se od branky ozval děsivý řev. Byl to hajnej. Hurvínek opět zpanikařil, vyskočil a dal ruce nad hlavu. Hajnej tentokrát stál v brance, ale jediné, co bylo vidět byla opět hlaveň flinty vykukující zpoza otevřené branky. Nepamatuji si přesně, co na Hurvínka křičel, ale muselo to být něco na způsob: ,,Dneska seš tady na posled, ty spratku!” Hurvínek začal koktat a snažil se mu vysvětlit, že si jen přišel pro Žeryka. Než ze sebe ale stačil vydat smysluplnou větu, ozvala se hlasitá rána a Hurvínkova hlava se rozletěla na několik kusů. Co hůř, uvnitř jeho hlavy musely být i kusy masa, které zůstaly viset ze zbytku jeho hlavy. Stejně tak i umělá krev, která postříkala kameru tak, že toho naštěstí nebylo moc vidět. Tedy… alespoň doufám, že byla umělá. Jeho tělo pak padlo na zem do bazénku krve a kusů masa. Následoval asi půl minuty dlouhý záběr na jeho mrtvolu, dokud obrazovka neztmavla. Možná to tedy netrvalo tak dlouho, ale pro mé malé já, které poprvé v životě vidělo takto znetvořené tělo, i když to byla jen loutka, to bylo jako věčnost.

Poslední scéna v této epizodě se pak odehrávala zpět u Spejbla doma. Ten už byl v noční košili, protože bylo pozdě večer. Procházel se nervózní po bytě a strachoval se o Hurvínka a Žeryka, kteří už dlouho nebyli doma. V tom zazvonil zvonek u dveří. Spejbl si řekl, že to musí být Hurvínek a vystřelil ke dveřím. Když je ale otevřel, nikdo tam nebyl. Na zemi jen ležel černý pytel. Spejblovi to přišlo divné, ale zatáhl pytel domů a s těží ho hodil na stůl v kuchyni. Asi vám všem je jasné, co v něm bylo. Spejbl to ale nevěděl, a tak pytel roztrhnul a podíval se dovnitř. Z pytle pak vypadla Hurvínkova rozstřelená hlava a skutálela se ze stolu na zem. Z pytle ještě k tomu vytekla krev a její kapky pak dopadaly na Hurvínkovu hlavu na podlaze. Také byly vidět jeho oči, které se zakutálely pod stůl. Nebyly to ale ty velké, dřevěné oči, které vždy protáčel, když se smál. Byly to lidské oči. Jakoby je někomu i se stopkami vytrhli z hlavy a zabalili je do pytle s Hurvínkovým tělem. Kdo ví, co vše dalšího bylo v tom pytli.

Spejbl začal vzlykat. Položil si hlavu na stůl hned vedle pytle a brečel asi dvě minuty v kuse. Naříkal, volal Hurvínkovo jméno a čím déle to trvalo, tím uvěřitelněji to působilo. Spejblova loutka se ani nehýbala. Prostě jen ležela vedle pytle s Hurvínkovým tělem, zatímco na pozadí byl slyšet jeho pláč. Asi po dvou minutách se loutka opět dala do pohybu. Spejbl ztichnul a opřel se o stůl. Chvíli tam tak stál a pak vší silou udeřil hlavou do stolu. Pak zas… a znovu. Toto pokračovalo, dokud nebylo slyšet prasknutí. Spejbl spadl pod stůl a epizoda skončila.

Důvod, proč toto píšu je, že jsem byl včera u rodičů a nedalo mi to, tak jsem se zeptal mámy na tuto zvláštní epizodu. Říkal jsem si, jestli to přeci jen nebyl třeba zlý sen, a tak jsem se potřeboval ujistit. Když jsem tu epizodu před ní zmínil, celá zbledla. To mi jen potvrdilo mé obavy. Ta epizoda skutečně existovala. Říkala, že jsem po jejím zhlédnutí nemohl celý měsíc klidně spát. Rodiče prý DVD hned vrátili sousedům. Když se jich na tu epizodu pak ptali, taky se tomu divili. Od té doby jsme to nikdy neviděli. Pokud je tu někdo, kdo tu epizodu viděl také, nedopusťte, aby se dostala do rukou dětí! A pokud je tu někdo, kdo má zkušenosti s něčím podobným, klidně se svěřte. Po tomto mě snad nemůže už nic překvapit.

Originální autor: Matanoj