O vlacích na staré železniční trati se vědělo, že v nich straší. Po léta lidé hlásili podivné události ve vlacích, od přízračných zjevení až po strašidelný šepot v prázdných vagonech. Já jsem ale na duchy nevěřil, takže když jsem dostal příležitost pracovat jako průvodčí na staré trati, chopil jsem se příležitosti.
Byla to tichá noc, jen já a strojvedoucí ve službě. Projížděli jsme po kolejích, jediné zvuky byly klapot kol na kolejích a syčení páry z lokomotivy. Už jsem chtěl usnout, když jsem to zaslechl: tichý, šeptavý hlas vycházející z jednoho z osobních vozů.
Pozorně jsem se zaposlouchala a snažila se rozeznat slova. Znělo to, jako by ten hlas říkal moje jméno. Zavolal jsem na strojvedoucího, ale zdálo se, že mě neslyší. Rozhodl jsem se to prozkoumat.
Vydal jsem se úzkou chodbičkou osobního vozu a hlas byl stále hlasitější, jak jsem se blížil. Vycházel z jednoho starého, zchátralého kupé. Váhavě jsem otevřel dveře a z toho, co jsem uviděl uvnitř, mi ztuhla krev v žilách.
V kupé seděla postava zahalená ve tmě. Vypadala jako člověk, ale oči jí zářily nadpozemským světlem. A stále dokola šeptala mé jméno.
Klopýtala jsem dozadu a srdce mi bušilo v hrudi. Postava vstala, její přízračná postava se zvedla ze sedadla. Otočila jsem se, abych utekla, ale dveře od osobního auta zmizely. Byla jsem v pasti.
Postava se ke mně začala přibližovat a její šepot se změnil v démonické kdákání. Věděl jsem, že stojím tváří v tvář něčemu skutečně zlému, něčemu, co na staré železniční trati straší už celá staletí. Čekal mě osud, sám ve strašidelném vlaku.
Zavřel jsem oči a čekal na konec. Ale pak jsem uslyšel zvuk píšťalky vlaku. Strojvůdce zaslechl můj křik a přišel mě zachránit. Postava zmizela v obláčku kouře a já byl zachráněn.
Na staré železniční trati jsem už nikdy nepracoval. Věděl jsem, že některé věci je lepší nechat na pokoji a že s duchy vlaků si není radno zahrávat.
Originální autor: Putik11
Nejděsivější a nejznepokojivější mi na tomhle příběhu přijde to neustálé měnění pohlaví vypravěče.