Symbio

Mé jméno je Tom Brexton a tento spis zanechávám, abyste mohli lépe pochopit celou situaci. Nevím proč a ani jak, ale venku už není bezpečno. Nepamatuji si přesně kdy to začalo ale to teď není ani podstatné. Není podstatný ani fakt, že i přesto, že jsem vám nyní sdělil tuto informaci, chodím denně ven pro zásoby. Víte, to nebezpečí nespočívá v tom, že by mohl být třeba vzduch toxický nebo že bych se ocitl v epicentru nějaké běžné vypočítavé anomálie…. ne. Je to něco co byste nečekali.

Tím jediným nebezpečím jsou venku, zrak, chuť, hmat a sluch. Říkáte si…,,Co?” ale to není vše. Čich je pro vás také nebezpečný, jakmile začnete cítit vůni vašeho nejoblíbenějšího jídla nebo třeba vůni benzínu. Jestliže ucítíte třeba zkažené maso, pak přežijete. Avšak to neznamená, že si musíte zakrývat oči nebo pusu a brát rukavice, není to tak úplně pravda. Vaše smysly jsou nebezpečím až tehdy, kdy vás začnou ohrožovat. Když budete týden hladovět, tak vás například čich oklame tím způsobem, že vám řekne o italských špagetách, které se nachází poblíž vás. A když se vydáte za jejich skvělou vůní, zemřete, jako se to stalo mnohým dalším lidem.

Není to samozřejmě tak jednoduché, smysly vám nepřivodí bezdůvodnou bezbolestnou smrt, právě naopak,… hledají ty nejzábavnější možné způsoby zabití svého nositele. Kupříkladu vám vyjeví restauraci, u které jste si byli naprosto jistí, že ještě před nedávnem neexistovala, ale než tam stačíte dojít, při přechodu přes silnici řidič kamionu nezvládne včas zabrzdit a vy skončíte rozšmelcovaní. Je to tím, že každý smysl vás chce zabít jinak, takže zrak vám může opět oklamat mysl tím, že ve skutečnosti nepřecházíte po přechodu pro chodce na běžné městské pozemní komunikaci, ale přecházíte na dálnici, aniž byste si to vůbec uvědomili. Vy tu dálnici samozřejmě neuvidíte, aby vaše smrt mohla být překvapením od vašeho poutavého smyslu. Hmat je nejmenší zlo z těch všech. Slyšel jsem příběhy lidí, kterým se údajně tuto smyslovou anomálii podařilo přežít, ale nakonec je to stejně dostalo a nemohli s tím nic udělat. Jakože drželi kliku od dveří do své kanceláře nebo obývacího pokoje, ale ve skutečnosti otevírali okno, které se nacházelo ve dvanáctém patře. Ten kdo tyto dveře otevřel, ale něco je v jejich smrtelném plnění vyrušilo měli z pekla štěstí. Avšak smysly opět našli jiný způsob, jak takového jedince oklamat a nakonec zabít. Mohli se snažit jakkoliv, ani v polstrované cele by nebyli v bezpečí. Je to tím, že smysly jsou skvělými symbiotiky a dokáží spolu komunikovat. Nevím jak je něco takového možné, ale jelikož jsem stále naživu, pak to musí být jen nekonečně běžící noční můra nebo já nevím.

Všechno to splývá dohromady.

Ale nyní vám dořeknu to s tou smyslovou symbiózou. Smysly jednoho nositele umí komunikovat se smysly jiného nositele, takže i kdyby jste byli zcela sami v bezpečí, vždy by vás někdo mohl ohrozit. Smysly by si to zařídily. Tak nějak. Další smysl, který vás dokáže slušně rychle zabít je sluch. Jedná se o sekvenční vlnový smysl, který vás dokáže ohrozit imitací zvuků. Třebaže uslyšíte volání svých rodičů, kteří jsou dávno po smrti, na místo výbuchu plynu ve vašem domě. I když to už by vám bylo následně stejně jedno. A teď vám řeknu něco o chuti. Jedná se snad o ten nejsmrtonosnější smysl, který se stane v tomto ohyzdném mimosmyslovém světě největším nepřítelem. Dám vám další příklad, budete jíst suchý chleba, ale neucítíte žádnou chuť. Tak si zajdete pro něco jiného například do lednice, ale když otevřete lednici, neucítíte žádný chlad, spíše jako byste o něco klopýtli a začali padat z nějaké veliké výšky.

Ale je v tom malý háček. Co se stane až upustíte prsty tento dopis nebo z něj jen odvrátíte zrak….

Originální autor : CreepyStorm