To co mě pronásleduje, už není můj bratr

zápis číslo 1:

Kdykoliv si chci s mým bratrem Davidem zahrát videohry, pošle mě do háje a zavře se v pokoji. Od včera to už je někdo jiný.

Jmenuju se Tom a žil jsem s matkou a mým bratrem v luxusním domě, otec zemřel na rakovinu když jsem se narodil. Můj starší bratr mě nenáviděl, když ještě žil. Včera si se mnou jeho dvojník zahrál videohry, a dnes zabil mého skutečného bratra a matku. Teď si jde pro mě.

zápis číslo 2:

Schovávám se v naší třídě už dva roky. Teď někoho slyším na chodbě – a to je sobota. Myslím, že jich je víc, půl roku totiž slyším křik z venčí. Vše si pečlivě zapisuji, kdyby se sem někdo dostal, a pak se mu podařilo zdrhnout.

zápis číslo 3:

Jmenuju se Daniel a poslední zápis v tomto deníku je měsíc starý. Myslím si že Tom je mrtvý. Každopádně krize pokračuje. Jsou už po celém světě. Lidí jako já podle zpráv zbývá okolo dvou miliard. Myslím, že za měsíc jsme v háji.

zápis číslo 4:

Jmenuju se Adam a od Danielova zápisu uběhnul týden. Viděl jsem jak Daniela zabili. Každopádně zbývám jen půl milionu obyvatel. Všichni jsou z naší země. Jsme schovaní v podzemních chodbách. Doktoři vynalezli lék a vyzkoušeli ho na jedné té zrůdě kterou jsme odchytili. Naštěstí lék funguje. Stačí ho jen dát zbytku světa.

zápis číslo 5:

Jmenuju se Alan a s mojí přítelkyní Nelou jsme poslední přeživší. Včera šli všichni dát ten lék těm zrůdám v domnění, že vyléčení se k nim přidají. Lék nezabral; asi ho dávali v malých dávkách. Zůstal tu s námi ještě jeden chlap; zastřelil se.