V té mlze něco je

Drazí čtenáři, už je to druhý týden, co jsem zabarikádovaný ve svém bytě, a intuitivně vyčkávám na nějakou spásu. Pokoj ve kterém právě setrvávám není úplně útulný. Můj byt se nachází ve dvanáctém patře a jen bohu mohu poděkovat za to, že zrovna bydlím v železobetonové stavbě. Jen tak se sem nedostanou, doufám.

Asi si říkáte o čem tu chvástám, ale nejsou to žádné výkřiky do prázdna, nýbrž realita.

V den když se to stalo jsem měl zrovna ranní směnu v práci. Pracoval jsem ve fabrice, která byla zaměřená především na přípravu kosmetických výrobků, neb jen výrobu nádob pro kosmetiku. Plat sice nebyl vysoký, ale práce nebyla nijak obtížná, proto bylo předvídatelné, co za práci mi můj mistr vždy zadá. O mém mistrovi bychom si toho mohli dost povídat jak byl sympatický a přívětivý. Dlouho před mojí prací jsem nikoho takového snad nepotkal. Myslel jsem si vždy, že mne jen tak nic nemohlo překvapit.

Bohužel jsem se mýlil.

Mýlil jsem se tentýž den, kdy z ničeho nic hlasatel začal hlásit, že vedení dnes výjimečně propustí všechny zaměstnance, kvůli údajnému stavu ohrožení. Po příchodu do hlavní haly jsem nemohl uvěřit svým vlastním očím.

Oprava, my všichni jsme nemohli uvěřit svým vlastním očím. Všichni vycházeli ven s mobilními telefony a fotoaparáty, aby si vyfotografovali masivní mlžnou stěnu zhruba čtyřicet kilometrů severovýchodně od naší pozice. Horší však bylo, když jsem spolu s dalšími kolegy vyšel ven a viděl, že ta mlžná stěna obléhala město ze všech světových stran.

Tvořila tak obrovkou nálevku kolem celého města ze které prostě nebylo úniku.

Naše město nebylo tak velké, tím pádem bylo viditelné jak se pomalu ztáčí, a město tak hrne do stále menšího kruhu. Tehdy nastala pravá panika. Viděl jsem jak všichni uháněli do aut nebo autobusů, někteří se začali svižně připravovat na to nejhorší. Zahlédl jsem lidi, jak rozbíjejí výlohy u obchodů… policie si toho vůbec nevšímala, dokonce se k nim i přidala…

všichni popadali vše co stačily a nakládali to do svých aut. Já jsem běžel na nedalekou čerpací stanici, jelikož nejsem majitelem žádného auta, v druhé řadě se hromadná doprava pozastavila a ke mně domů jsem to měl pár kilometrů. Kdybych mohl, možná už bych se dávno k těm lidem přidal a také popadl vše, co bych do kufru nacpal. No na tom už nezáleželo. K čerpací stanici jsem to měl pár kroků. Viděl jsem jak se dav lidí schoval v nákupním centru a rovněž přes okna vyčkávali co bude následovat.

Cítil jsem takové lehké vibrace, které po pár desítkách sekund zesilovaly, což bylo velmi podivné. Nevibrovalo moje tělo, ale spíše země podemnou. Raději jsem zrychlil tempo. Dělo se tu něco velmi prapodivného, nikdo nám neřekl co se přesně děje. V rychlosti jsem popadl kliku u dveří a vběhnul dovnitř. Nikdo tam nebyl, zřejmě si všichni už skutečně zabarikádovali své domovy a vyčkávají co bude dál. Ano to jsem si myslel, ale ne nadarmo se říká, myslet znamená prd vědět. Hned vzápětí jsem v kontrolní místnosti zaslechl nějaké šustění, pomaličku jsem udělal krůček vpřed a natáhl se k železným dveřím. Pootevřel jsem je a viděl staršího muže, jak zalepuje izolačkou panel na regulaci alarmu v budově. Vešel jsem dovnitř a pozdravil :

,, Dobrý den,“

Otočil se, narovnal si brýle a řekl :

,,Musíme zablokovat co nejvíce funkcí bezpečnostního systému, které vydávají různé signalizační zvuky a tak. Až to bude u nás, každý zvuk pro nás bude znamenat pravděpodobnou smrt.“

Zeptal jsem se :

,,O čem to tu mluvíte ?“

Vibrace najednou mnohonásobně zesílily, z regálů vypadávaly plechovky s nápoji, sladkosti, jeden regál se dokonce převrhl. Začaly hučet sirény, přesně jako v katastrofických snímcích.

Mlha se roztahovala a zaplňovala severní městskou část.

Muž se silou větru běžel k hlavním dveřím a zabouchl je. Širokým drátem, který si s sebou vzal, propletl obě kliky, aby se zřejmě dveře nedaly z venku otevřít a ještě před ně přitáhl mrazák. Bylo ticho, nic dalšího se nedělo… vibrace ustaly. Sirény přestaly houkat….. Mlha nás dostihla. Šli jsme opatrně zpět do kontrolní místnosti. Přes skelné dveře bylo viditelné jak se venku tvořila mlha. Ano mysleli jsme si tehdy, že šlo jen o nějaký typ kondenzačního procesu v atmosféře, ale nevylučitelně jsme také zůstali v domnění, že v té mlze něco je.

A ano přeci jen jsme neblouznili a kromě té samotné mlhy bylo doopravdy patrné, jak v ní bloudili lidé. A ano z počátku se nám potvrdilo, že se venku zbývající lidé opravdu přesouvali. Snad každých dvacet sekund jsme viděli jakési skupinky lidí, kteří pravděpodobně zkouší najít úkryt… jenže vlastně před čím, tož jsme zjistili až o hodinu později. Nic se nedělo, pouze město oblehla temná, šedá mlha.

Ale odkud se vzala, bylo otázkou života i smrti.

Možná jsem chvilkami zaslechl střelbu z venku, ale kromě toho bylo vše v pořádku. Když jsem však spatřil rodinu, která bušila na sklo výlohy a bylo patrné jak volají zběsile o pomoc, už jsem tak andělsky klidný nebyl. Strašně jsem se bál, ale měl jsem nutkání jim otevřít dveře. Carl mi však sdělil, že jakmile otevřeme ty dveře, nebudeme v bezpečí vůbec. Potom co mě uvědomil se jejich krev rozprskla na okno a opět jsme pociťovali ty samé vibrace. Byl jsem v šoku. Náhle se z mlhy vynořilo černé chapadlo, které spolklo těla těch nevinných lidí. Mělo to zuby, které olemovávali celé chapadlo ze předu a něco jako jícen mezi těmi zuby. V té mlze bylo něco mimo naše chápání. Ta bestie vzala život nevinným lidem, ale co už, nemohli jsme s tím nic dělat. Carl měl pravdu, dostalo by se to dovnitř a už bychom nebyli v bezpečí.

,,Ale ta skleněná výloha, nás zkrátka ohrožovala. Tato myšlenka nešla zahodit”

Vím, že to v tu chvíli byla totální šílenost, ale byl možná čas vypadnout. Carl zmínil kanály, že pod kontrolní místností je vstup do kanalizace, pomocí níž bychom se mohli dostat k mému domu. Vím, to co stalo je hrozné, stále jsme neznali důvod, proč tato nepochopitelná pohroma postihla zrovna nás, ale stále jsme zde v bezpečí byli.

Ano. Zakřikl jsem něco špatného. Slyšeli jsme opět střelbu a výkřiky. Pociťovali silnější vibrace země než kdy před tím, slyšeli jsme silný dupot a řev z nějakého neznámého světa. Někdo se přibližoval k dveřím. Byl to muž, celý pokroucený se seseknutým kusem lebky. Už jsem to dál nevydržel. Lepší je zemřít s tím, že jsem se snažil udržet se naživu, než že jsem trčel na benzínové stanici. Otevřel jsem poklop od kanalizace a žebříkem slezl dolů.

Carl mi podal baterku a outdorrový nůž a zavřel poklop. Ušel jsem možná deset kroků od výchozí pozice a už jsem zaslechl jeho křik a vedlejší rachot z venku. Tunely byly temné, ale bylo tam zdánlivě bezpečno. Procházel jsem tunely hodiny, dny. Začal jsem být postupně znavený tou dlouhou cestou, ale nemohl jsem to vzdát. Teoretické úvahy jsem zkládal jako puzzle a brzy jsem byl obeznámen realitou. Tunely se za mými zády plnily mlhou. Nevím jestli se nademnou bůh slitoval nebo to byla čistá náhoda, ale našel jsem východ z kanalizací, a ocitl se v části města kde mlha už opadla. Nic víc.

Spatřil jsem v centru města monstrózní obludu, která společně s mlhou pohlcovala celé město. Jednu budovu by to rozšláplo jako nic. Zbytky přeživších v nezasažené části se seskupovali v autobusech ale i ti byli zabiti něčím co vyšlo z těch kanalizací. Byl jsem možná srab, ale také jsem byl pouze sám a oni byli větší skupina. Měli by mnohem větší šanci na rozdíl ode mně. Kdyby chtěli ubránili by se, pošetile jsem si probliknul myšlenku, i když jsem v závěsu věděl, že boj proti neznámu nelze tak snadno vyhrát.

Dům ve kterém jsem bydlel byl bohu díky úplně opuštěný, byty vyklizené, žádné mrtvoly, krev. Došel jsem do svého bytu, zabarikádoval dveře, okna přelepil zbývající okna athylovou fólií a to je celý příběh. Možná myslíte, že jsem zbabělec.

No, ne že bych těm lidem nechtěl pomoci, ale zkrátka, každý sám za sebe, víte jak to přeci chodí. Trčím tu však už dva týdny, a z venku slyším jen řev těch monster, vidím opadající mlhu. Ta monstra možná umírají. Umírají stejně tak jako tohle město. Chce se mi spát. Až se vzbudím, třeba budu nakonec spasen.

Originální autor : CreepyStorm

Jak se ti to líbilo ?

Klikni na palce, aby se tvé hodnocení započítalo

Průměr : 4.8 / 5. Počet hodnocení : 26

Neváhej a buď první kdo tuto pastičku ohodnotí

Doporučujeme

Přidej názor