Zákony podzemí

Povím vám jeden příběh o malém chlapci, který zabloudil do pekel. Ne to je příliš klišovité a ohrané. Zkusím to jinak.

Povím vám dnes příběh o chlapci, který byl vtažen do pekel.

,,Sakra. To také není to správné pojmutí mého příběhu. Zkusím vám to povědět jak to celé začalo, i když možná stále netušíte, co. Ale nezoufejte, vše vám vysvětlím již brzy.”

Ach jo…. i tenhle slib je ohraný a opakuje se snad v každé creepypastě.

Tak fajn a dost zbytečných řečí. Zatímco vás napínám, oni jsou čím dál více neklidní, kvůli tomu množství náhodných propastí kolem nás. Abych vám to vysvětlil, rozpadá se místo pro hřešící duše, místo pro špatné lidi. Nikdo nevěděl jak k tomu došlo, ale to je teď jedno. Hledání příčin vzniku nebo destrukce tvorby ve špatném pojetí, ale s dobrými úmysly, je nyní bláhovost. To co se teď děje akorát vypustí úplně, ale úplně všechno zlo na povrch mezi dobré lidi. Tím nemyslím ty, kteří to místo obývají, nebo spíš v něm už jen přežívají, ale ti kteří sem byli odvedeni a uvězněni. Když jsem sem poprvé přišel, to místo bylo jiné než bych čekal a tehdy ještě nebylo takové partonové krize.

Poprvé jsem se s jedním setkal, když jsem v kuchyni vybaloval nákup. Možná bych si ho ani nevšiml, kdyby nezaťukal na rám dveří a nepromluvil ke mně.

,,Ahoj Jamesi.”

Nebyl jsem ani trochu vyděšený, ale spíše … zmatený. Ve dveřním rámu totiž stálo něco obřího, mělo to asi dva metry a podobalo se to trochu člověku, když bych nepočítal ty šedivé vztyčené rohy na jeho hlavě a rudý zjizvený obličej.

Myslel jsem si, že si pro mě už přišli a hodlají mě vzít s sebou do pekla.

,,Tak už sis pro mě přišel?” Řekl jsem udiveně.

Čekal jsem, že to řekne, věděl jsem co přesně odpoví :

,,Ano.”

Sice jsem věděl, že jsem nebyl nejlepším člověkem na světě, ale musel jsem se stejně zeptat :

,,Proč?”

Ale jeho odpověď mě velmi zaskočila.

,,Neměj strach, nechci tě vzít… no víš… tam dolů, protože bych tě chtěl uvěznit. Naopak, musím ti všechno ukázat, aby tuto existenci nikdo nemohl popřít.”

Zasmál jsem se.

,,Čím jsem proboha tak moc výjimečný, že mi to chceš jen ukázat …. ?”

Taky se pousmál a odhalil tak ostré zuby, došel ke mně na blízkost asi půl metru a odpověděl :

,,Byl jsi vyvolen. Již druhý zákon podzemí říká, že každý rok během úplňku bude vyvoleno pět osob, kteří budou mít tu čest spatřit na vlastní oči pravdu o posmrtném životě.”

Sice jsem byl zvídavý, ale asi jsem chtěl zůstat u normálního života, než abych se stal ,,vyvolenou osobou patřící do pekla,” takže jsem odmítl.

,,Velice si toho vážím, ale nemám zájem. Děkuji.”

Výraz té věci se změnil ze spokojeného na neutrální. Pak dodal :

,,Copak snad nehodláš dál věřit těm žvástům, jak se hodní dostanou do nebe a ti zlí do pekla, že ne.”

Po těchto slovech jsem se zarazil.

,,Jak to myslíš ?”

,,No právě proto se to snažíme ukazovat lidem, aby to viděli sami a pochopili jistá fakta. Vysvětlováním bych to všechno jen víc prodlužoval a ono to v týdle době není úplně ideální víš.”

Chtěl jsem se zeptat, jak se jako živý mohu dostat do světa mrtvých a bál jsem se, že k tomu bude potřeba, abych zemřel. Ale kupodivu, když jsem s jeho návrhem souhlasil, popadl mě za ruku a náhle jsme začali zvláštně rotovat ve vzduchu a pak……………

Pak už jsme se nenacházeli v mém domě.

Před námi se táhla dlouhá stísněná a tmavá chodba.

V ní se táhla kamenná suť a na konci ní byl viditelný, něco jako portál. Během toho co jsme procházeli chodbou mě držel pevně za ruku, ale raději jsem s ním další konverzace nezačínal. Nemůžu říct, že na to jak byl děsivý a nebyl to pouze přelud, se ke mě nechoval přátelsky. Ale spíš si myslím, že to všechno dělal jen aby u mě získal nějaký ten souhlas.

,,Tomuhle říkáme ,,Baritas.” Je to jeden z našich bezdotykových portálů a tohle je zrovna jeden z těch menších.”

,,Jak jako bezdotykových ? Jakože se přes ně teleportujete odkudkoli a nemusíte se k nim přibližovat ?”

,,Přesně tak. Jelikož ale naše prohlídka ještě nezačala, nebudu ti říkat všechno na začátku, stejně by sis to všechno nepamatoval.”

Po tom co to dořekl mi něco došlo. On mě nedržel za ruku, ale za dřevěnou vařečku. Ano, nedává vám to smysl, stejně jako když jsem tam byl. Pak jsem však zamrkal a vše bylo v pořádku.

,,Copak ?”

,,Nic,” zalhal jsem.

Když jsme došly k onomu portálu, démon položil svou ruku na jakousi průhlednou zeď a okamžitě potom začala hořet. Za ní se nacházela další kamenná místnost a za ní další takové portály za nimiž se táhly dlouhé chodby.

,,Takže vy tady žijete jako my?” Optal jsem se obloukem.

Démon neodpověděl. Ignoroval mě a zrovna si uklízel nějakou pokřivenou vidlici do svého kamenného šuplíku. Otočil na mě pohled ale nic neřekl. Vypadal jakoby se spolu dva vyměnili a pak se rozešel směrem ke mně ale tentokrát nezastavil. Chytil mě za krk a pozdvihl do vzduchu.

,,Žít jako vy?!!!”

Přitiskl mě ke zdi ale stále mě držel za krk ve vzduchu.

,,Raději bych chcípl, než abych žil jako vy. Lidé, odporní tvorové, je mi z vás upřímně na zvracení.”

Zesílil stisk a začal mě škrtit. Snažil jsem se vymanit z jeho sevření, ale nešlo to, silově i velikostí byl oproti mě na vyšší úrovni. Zrovna když už jsem si myslel, že tam zemřu, přiběhl někdo další a udeřil ho zezadu do hlavy. Já dopadl na zem a on se mě snažil posadit na kamenný oblouk, zatímco jsem si prohmatával modřinu na svém krku. Byl to nějaký jiný démon, ale byl mnohem menší, než ten který se mě pokoušel zabít, byl stejně vysoký téměř jako já. Toho druhého démona, kterého udeřil také posadil a dal mu vypít něco horkého. Nevím co to bylo, ale zdálo se to až zvláštně pevné. Pak se otočil a zeptal se mě :

,,V pořádku chlape ?” Usmál se, ale necítil jsem z něj škodolibost. ,,Omlouvám se za Hunta, už je takový nějakou dobu. V dopise jsem ti jasně vypsal, na co smíš ptát a na co ne. Ale ne, ty si ho ani neotevřel.”

,,V dopise ?” Žádný jsem nedostal a z pekla už tuplem ne.” Pousmál jsem se na něj rovnoměrně. Ale moc dobře jsem si uvědomoval skutečnost, že jsem ten dopis dostal, ale myslel jsem že se jedná pouze o nějaký vtip a ne že mi píše opravdový satan.

,,Nelži mi. Poznám když se mě někdo snaží klamat.”

,,Tak dobře, omlouvám se vám, jen jsem si myslel, že si ze mě někdo dělá srandu.”

,,Jsem s tím tedy v pohodě, ale pro příště si pamatuj, že varování dávám pouze jedno.”

,,Mohl bych se prosím zeptat, co jste zač a co je tohle za místo?”

,,Jsi zvědavý, rozumím ti, tahám tě sem téměř neinformovaného a nezkušeného a zatímco co se náš svět rozpadá, ty si pořád myslíš že jsi v pekle, ale bohužel se moc moc mýlíš, rozumíš ? Tomuhle místu říkáme ,,Gehenna” a my jsme strážci tohoto místa. Avšak naše lidskost ztrácí na síle a brány také.”

,,Co to znamená?”

,,Znamená to, že potřebujeme nového strážce, který by byl schopen brány opět uzavřít, ale pod jednou podmínkou, moc důležitou podmínkou. Musel by jsi tu už navždy zůstat, dokud by se nenašel někdo nový.”

Zkameněl jsem. Byl jsem zoufalý. Jedna má vlastnost se rozhodla, že jim budu chtít vážně pomoci, ale nechtěl jsem takový život.

,,Mám na výběr?” Zeptal jsem se ho.

,,Samozřejmě, zatím jsi tu jen na návštěvě, ale rozhodně ti mohu potvrdit, že nebyla náhoda, když jsi byl vyvolen konkrétně ty, Jamesi.” Ukázal na prostřední portál. Vypadal jako ten v té první chodbě ale větší.

,,Pokud tedy můžeš, asi bych tě tu provedl, ale trochu svižnějším tempem, protože, pamatuješ si jak jsem říkal, že se tohle místo pomalu a jistě hroutí.”

Neříkal mi to….. ale pokývl jsem na souhlas.

Po průchodu další planoucí zdí jsme se ocitli v další, ještě delší a mnohem tmavší chodbě než byla ta u bezdotykového portálu. Pak si přiložil kamennou lucerničku s plápolajícím plamínkem k obličeji a mluvil dál :

,,Takže, za touto chodbou se nachází místo, kterým tě brzy provedu, ale nejdřív tě musím seznámit se všemi zákony podzemí. Kdybych ti je neřekl, mohlo by se stát něco špatného. Sám netuším proč, nejsem tu ještě tak dlouho, abych to všechno pochopil, ale viděl jsem už leccos.”

,,Takže jsi byl člověk?”

,,Každý kdo toto místo hlídá je nebo byl kdysi člověk, ale za čas se takhle scvrkneš, pokud nedáváš dobrý pozor no a pak nás lidé tam nahoře nazývají démony, ďábly, nestvůrami a zrůdami. Všechny tyto důvody mají něco společného s tím proč jsme vás sem dnes přivedli a ukázali vám všechno na vlastní oči”

,,A kde jsou teď ti další?”

,,Jsou na místě.”

Když jsme byli u dveří na to pro mě zatím neznámé místo, položil na ně ruku a místo toho aby vzplanuly, tak se stalo něco jiného. Viděl jsem přes skleněný portál dveří své tělo, jakoby bylo zasunuté v zámku a pootočil se mnou jako klíčem. Pak se dveře změnily na proud krve, která stekla na kamennou zem.

,,První zákon už tedy znáš hm…”

,,Ehm ?” Podivně jsem se na něj podíval a byl jsem o to zvídavější.

,,Jasně, chápu, neumíš nahlédnout zrcadlem do duše jiných.” Tak fajn, první zákon zní : ,,Nahlédnutí do vlastní duše v Gehenně je nezávazné. Druhý zákon už doufám znáš. Každý rok…………

,,se vybírá za úplňku pět lidí, kteří mají spatřit pravdu.” Doplnil jsem ho.

Pokývl hlavou na souhlas.

,,Za to třetí zákon říká, že v Gehenně pozemní čas nemá žádnou hodnotu. Tady v podzemí totiž čas neplyne, tak jak ho znáš z povrchu. Je něco jako znásobený, zpomalený, takže nepřijdeš při této prohlídce ani o minutu, pokud se tu samozřejmě nerozhodneš zůstat, ale s tím tě teď nebudu zatěžovat.”

,,A jako další je čtvrtý zákon, nikdy neotvírej brány Gehenny, dokud to nebude zcela nutné.”

,,A co by se stalo, kdyby je někdo otevřel?”

Náhle znervózněl a pokynul abych ho následoval. Otevřel poslední dveře a spatřil jsem konečně jak to místo vypadá. Vypadalo to jako město. Tmavé, prohnilé město, které bylo umořeno něčím vážně krutým. Město které potkal ten nejhorší osud. Kus za tím městem se tyčila obrovská brána, připomínající mi jednu známou přehradu, ale byla podstatně gigantičtější. Když jsme šli dál po kamenné stezce od portálu, bylo patrné, jakoby se na té bráně mihotaly maličkaté články.

,,Co to je, to na té bráně?”

,,Jo……..vím přesně co myslíš. To jsou sentinelové.”

,,A ti jsou tu proč ?”

,,Víš oni sem patří. Tohle místo není jediné v této dimenzi, vlastně je úplně nejdostupnější, ale oni jsou tu něco jako temnota a není místo kde by nebyli. Ale když budu upřímný, jsou tu i horší věci.”

Ta stezka, kterou jsme se procházeli od hlavního portálu následně sloužila i jako most přes černou propadlinu. Ani jsem raději nechtěl vědět jak je to hluboké. Před námi se tyčily první domy, ale stejně neměly žádné dveře, takže bylo jedno jestli kolem nich projdeme. Dále byla kolejnice, která se táhla až někam do neznáma a zrovna čirou náhodou se protahovala kolem dvou domů. Za nimi jsem už zahlédl něco jako vlakové nástupiště a za ním malé nádvoří.

,,Vy tu jezdíte vlakem nebo co?”

,,Ne, to neslouží nám.” Když mi to řekl podíval se do strany, jako kdyby přesně věděl k čemu to je.

,,Má to takový zvláštní účel, ale to bys jednou naneštěstí také viděl.”

,,Dob….ře.”

To nádvoří ale nebylo už tak, ,,mírumilovné.” Když jsme přišli o kousek blíže, ukázal mi jak se bijí a mlátí mezi sebou. Červené rohy držely v rukách malého chlapce, a bily ho jako když se načechrává povlečení. Opodál se menší démoni mlátili s dospělými lidmi, někdy i drobet znetvořenými.

,,Za rohem, mám kancelář, pojď.”

Dovedl mě k rudě zbarvenému domku a rozhodně se lišil od těch ostatních. Tento měl dveře a nevypadal jako ohořelá kost. Během toho kolem nás proběhlo několik ,,démonů” a také lidí, ale vůbec si nás nevšímali a zřejmě běželi na nádvoří aby se mohli také mlátit.

,,Proč…..

se venku všichni perou?” Doplnil mě a usmál se.

,,Nedávno z našich podzemních cel uteklo asi sto pět vězňů. Byli to většinou vrazi, násilníci, kteří byli v minulosti zavražděni nebo zemřeli přirozenou smrtí. Tebe ještě nevidí, protože nejsi mrtvý ani zdejší. Pokaždé, když zemře někde takový, někdo z nás si pro něj přijde a odvede ho sem. Jeho život tu pokračuje v utrpení, ale……..,” nedořekl to, protože jsme přes výklenek viděli, jak se otevírá obrovská brána a ty věci za ní se dostávají dovnitř.

,,Do prdele!!!!!! Zapomněl jsem ti říct pátý zákon.”

Originální autor : CreepyStorm

Jak se ti to líbilo ?

Klikni na palce, aby se tvé hodnocení započítalo

Průměr : 4.8 / 5. Počet hodnocení : 26

Neváhej a buď první kdo tuto pastičku ohodnotí

Doporučujeme

4 komentáře

Přidej názor