Moje Beta verze programu není v pořádku

 

,,Co jsi zač?!”

Křičel na mě ten vyděšený člověk,

,,To nechceš vědět…”

Snažil jsem se zachovat klid,

,,Tak jak s tebou můžu jít, když nevím co jsi?! Co sakra jsi?!”

Štvalo mě, jak mě nazýval slovem “CO”, ale asi se mu ani nedivím. Po tom všem, co se mu stalo, tak jsem věděl, jak se cítí. Rozhodl jsem se pro to mu to nestěžovat.

,,Jak chceš, ale bude to velmi dlouhý příběh…

Začal jsem…

 

,,Poprvé jsem si toho všiml, když mi bylo 25.

Jó, to byly časy. Bez práce, bez manželky, s rodičema bydlícíma tisíce kilometrů daleko a kompletně bez kamarádů.

Tehdy jsem byl na procházce kolem vody, byla to asi polovina léta.

Užíval jsem si čistý a studený vánek, typický pro tok řek.

Měl jsem svoje oblíbené kolečko, které jsem obcházel skoro každý den, pokud jsem se teda vůbec vyhrabal z domu.

Když jsem se zahleděl na zčeřenou hladinu řeky, výhled se mi hodně zajiskřil a jakoby “rozmazal”.

,,Co to?”

Řekl jsem překvapeně.

,,Asi jen špatný odraz světla od hladiny řeky.”

Nevěnoval jsem tomu pozornost, a dále jsem pokračoval v procházce. Po půl hodině jsem se vrátil domů a začal si číst moji rozečtenou knihu.

Četl jsem asi půl hodiny.

Na stránce č. 127 mě moje oči přestali poslouchat. Pořád měli potřebu šilhat. Věděl jsem, že šilhání je špatné pro moje oči, ale kvůli tomu jsem nemohl číst dál.

A tak jsem se podřídil mojí potřebě se uvolnit. Jakmile jsem to udělal, náhle se setmělo. Strašně jsem se lekl, a tak jsem zavřel oči, zatřepal hlavou, a znovu je otevřel.

Nic se nestalo. Seděl jsem na pohovce v obýváku a držel knížku na stránce 127. Neodvážil jsem se pokračovat ve čtení a raději jsem šel rovnou spát.

Moje noc byla naprosto znepokojivě bezesná, plná převalování se a sbírání polštáře ze země.

Když jsem se ráno probudil, šel jsem si udělat snídani. Namazal jsem si chleba, a šel si rovnou sednout. Jako obvykle jsem se po posazení za stůl chtěl protáhnout.

Když jsem to udělal, začal jsem vidět černé tečky, které se začaly množit po celém mém zorném poli.

Najednou vše ustalo a já stál v šedé místnosti.

Když jsem se rozhlédl kolem a dál od místa, kde jsem stál, tak jsem spatřil černou postavu s malýma bílíma očima.

Na čele měla zeleně zářící znak podobný kříži. Postava byla celá zahalená v černé kápi, jen její parohy vykukovaly nad její kapuci. Také držela mohutnou hůl s zářícím zeleným kamenem připevněným na samotném vrchu hole.

Postava ke mě přikročila a hlubokým a rázným hlasem řekla:

,,Neměl bys tu být. Já jsem Strážce tohoto světa. Po tisíciletí hlídám lidi, aby se jim dobře žilo. Pokud se stane chyba v jejich kódech, nebo jim jejich Beta verze programu úplně selže, musím je já, nebo ostatní, eliminovat. Pokud se tak stane, osoba se stane jedním z nás. Lidi si vybíráme bez ohledu na věk, pohlaví, či fyzickou zdatnost. Připrav se na můj příchod, už se ti krátí tvůj čas…”

Postava luskla prsty.

Než jsem stačil cokoli říct nebo udělat, seděl jsem za stolem, a před sebou krajíc chleba.

Jen jsem tam tak seděl. Myslel jsem si, že jsem jenom omdlel a tohle byl sen, ale něco mě přesvědčilo o opaku.

Když jsem spatřil svůj odraz ve skleničce s vodou, uviděl jsem sebe a mohutný černý kříž přez celé moje čelo.

Okamžitě jsem běžel do koupelny a snažil se to smýt. Hádej, nešlo to.

,,Co to ksakru je?!”

Zakřičel jsem a podíval se na sebe do zrcadla. Kříž se mi stále roztahoval na čele.

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že zavolám mému kamarádovi, který teď žije s přítelkyní v Brazílii.

Telefon se rozezněl.

,,Haló?”

Ozvalo se.

,,Ahoj Adame.”

Řekl jsem.

,,Čau Pavle! Jakto že mi takhle dopoledne voláš? Děje se něco?”

,,Noooo……”

Zapnul jsem Facetime. Jakmile se na druhé straně oběvila malinká hlava dívající se na mě, odhrnul jsem si vlasy z čela.

,,Vidíš to?!”

Řekl jsem, a ukázal na kříž na mém čele.

,,Co?”

Řekl zmateně Adam,

,,Ty tam máš škrábanec?”

Nejasně říkal.

,,Ne?! Ty to fakt nevidíš?”

Už jsem trochu křičel.

,,Kmo nic tam nemáš. Nevím, co by tam mělo bejt, mě se zdáš úplně fit. Srry musím končit.’

A zavěsil.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co to znamenalo.

,,Takže ten kříž vidím jenom já?”

Jsem konečně řekl po 5ti minutách přemýšlení. ,,Musím s tím něco udělat.”

 

Skoro okamžitě jsem se sbalil a jel do Prahy.

Tam jsem vyhledal Metropoli a vešel dovnitř.

Skoro okamžitě jsem ucítil tisíce různých vůní a viděl spousty lidí, jak přechází z jednoho obchodu do druhého.

Nikdy jsem to tam neměl rád. Tak velké prostory, vydýchaný vzduch a hromady nafintěných lidí a hlavně holek s tisícemi tašek běhajíc sem a tam, se mi dělalo zle.

Pro tuto chvíli jsem se rozhodl, že budu jen procházet z jedné strany balkónku na druhou.

Takto jsem chodil asi půl hodiny, než jsem to, nebo spíš ho, konečně uviděl.

Na protější straně eskalátorů stál starší mladík s černou značkou na čele.

Jakmile mě uviděl i on, rozběhl se za mnou.

,,Pane!”

Zavolal na mě.

Rozběhl jsem se za ním. Jakmile jsme k sobě dorazili, oba jsme se zahleděli na čelo toho druhého.

Když jsem se tak díval na toho pána, všiml jsem si, že jeho kříž na čele má sytější barvu, než ten můj.

Zničeho nic jsem na něj vysypal:

,,Taky Vás neposlouchali oči? Taky jste omdlel a viděl nějakého týpka? Taky Vám to řeklo, že si to pro Vás přijde? A taky se Vám pak objevil ten kříž na ciferníku?”

,,Počkat, počkat…”

Řekl skoro hned,

,,Na to samé jsem se chtěl zeptat Vás.”

Odpověděl.

,,Jak to u Vás začalo?”

Zeptal se.

,,No, začalo to tak, že jsem se procházel…”

Po dlouhém rozhovoru, jak se nám co dělo, jsme uznali, že ten kříž je znamení nebo taky označení “vybraného”, kterého za nějaký čas eliminují.

,,Dáš mi na sebe kontakt?”

Řekl jsem.

,,Jojo, tady.”

Naškrábal na papírek svoje telefonní číslo.

,,Jmenuji se Max.”

Dodal.

,,Dobře, a mě říkej Pavle.”

Podali jsme si ruce a nakonec se rozešli každý svým směrem.

Před našim rozchodem jsme se domluvili, že si zavoláme, kdyby se cokoliv změnilo, nebo se něco stalo.

Když jsem dorazil zpět domů, tak jsem si šel ihned dát sprchu. Potřeboval jsem ze sebe smýt ten strašný puch Metropole.

Jakmile jsem vlezl do sprchy, zapnul jsem si horkou vodu, a jen tak postával pod kouřícím proudem vody.

Chvíli mi trvalo, než jsem nastavil správnou teplotu, ale nakonec se povedlo.

Když jsem si však ale myl vlasy, tak jsem uslyšel zvláštní zvuk.

Trochu jsem ztlumil proud vody, a uslyšel, jak se klika do koupelny otáčí a dveře se na škvírečku s vrzáním otevírají.

Před tím, než jsem vyskočil, zabouchl a zamkl dveře, se ve tmě za dveřmi na chvíli mihla zelená záře.

Naštěstí jsem u sebe měl můj telefon. Okamžitě jsem teda vytočil Maxovo číslo, a nechal hovor na hlastý odposlech.

Skoro okamžitě to Max zvedl.

,,Co se děje Pavle!?”

Ozvalo se.

,,Myslím, že si pro mě jde ten Strážce!!!”

Zakřičel jsem do telefonu.

,,Co se sakra děje?!”

Odpověděl už zneklidněný Max.

,,Jen tak jsem se sprchoval, a najednou mi ta věc začala otvírat dveře do koupelny! Tak jsem tomu zavřel před nosem! Na mě si to dovolovat nebude! Pochybuju, že na něj bude nějak fungovat policie…”

,,Tak to je děsný kámo.”

Řekl Max,

,,Já ho jen občas vydávám za rohama místnosti, ale takhle? Víš, to jsem takhle jednou byl…”

 

Až teď jsem si toho všiml. Mezitím, co Max pokračoval v jeho povídání, jsem se konečně podíval na svůj odraz v zrcadle. Můj kříž na čele tam pořád byl, ale začaly se na něm objevovat zelené skvrny, které matně zářily.

,,Okamžitě přepni na videohovor, musím ti něco ukázat!”

Jsem skoro zakřičel.

Max náhle přestal mluvit a chvíli bylo slyšet jen ticho. Potom už se ale na displeji telefonu objevily naše hlavy.

,,Ty v**e kámo!!!!”

Zařval jsem místo Maxe já.

Můj kříž byl sice asi ze čtvrtiny pokryt zelenou barvou, ale Maxův byl zelený už skoro z celé poloviny!

,,Co to se mnou je?!”

Zakřičel teď už opravdu Max,

,,Toho jsem si zatím ani nevšiml! Jak se tohle může stát! A co to sakra znamená!!!”

,,Vypadá to jako znamení, že se naše eliminace blíží…”

Odmlčel jsem se.

,,Dej mi rači tvojí adresu. Kdyby něco, můžu za tebou přijet.”

Dobře, bydlím na ******* ***** 1*** na S**** A******.

,,Dobře mám to. Kdyby něco, volej.”

 

Típnul jsem hovor a schoval telefon do kapsy u trenýrek.

V šuplíku pod zrcadlem jsem našel baterku. Byla skoro vybitá, ale stále ještě fungovala.

Pomalinku jsem vyšel z koupelny, navlečený jen ve spodním prádle a s baterkou v ruce.

Zavřel jsem za sebou dveře a zasvítil do obýváku. V celém domě byla tma a já nevěděl, kde jsou pojistky.

Došel jsem k vchodovým dveřím, ale místo dřevěných dveří tam byla jenom stěna.

,,Co to je? Jsem si jistý, že jsem správně.”

Zamumlal jsem si pro sebe.

Šel jsem tedy zpátky ke koupelně a místo do prava jsem se vydal do leva. Tam se nacházela kuchyně.

Nad kuchyňskou linkou mám velikánské okno, které je v 2m výšce od země, takže bych mohl z něj seskočit.

Při chůzi do kuchyně jsem ze židle postavené v rohu chodby vzal tričko a kalhoty.

Jakmile jsem vešel do kuchyně, tak jsem něco uviděl na lince. Posvítil jsem tam baterkou a zjistil, že to je smaragd. Popadl jsem ho, a schoval ho také do kapsy.

Šel jsem po schodech zkontrolovat 2. patro.

Při chůzi do schodů jsem dole, v koupelně, uviděl hodně matně 2 malinké bílé oči.

Vystoupal jsem po schodech do mého pokoje.

Najednou, když jsem stál uprostřed pokoje mi zhasla baterka.

,,Notak! Teď ne!”

Naříkal jsem.

Zabouchly se za mnou dveře.

Chvíli jsem tam stál a nebyl se schopen pohnout. Nakonec jsem se pomalinku otočil, a viděl, že mi ten smaragd rozřízl kapsu a teď leží na zemi kousek ode dveří.

Natáhl jsem se pro něj.

Když jsem se však otáčel zpátky, tak přímo za mnou se vznášel zeleně zářící kříž.

Hrozně jsem se lekl. Koukal jsem na to.

Po nějaké chvíli jsem k tomu přistoupil.

Skoro ihned, když jsem se k tomu přiblížil, se pod křížem objevily tytéž bílé oči. Jen jsem na to zíral.

Strašně moc jsem se toho chtěl dotknout, i když jsem věděl, že tam něco je.

Když jsem k tomu natahoval ruku, tak to tam chvíli stálo, a pak to taky natáhlo ruku.

Když jsem tu ruku tak pozoroval, přišla mi zvláštní. Byla celá černá, bez nějakého vzoru a na konci každého prstů byl obrovský lesknoucí se černý dráp.

Pak jsem ale zjistil, že to celou dobu byla moje ruka! Ta věc byla můj odraz! Až po tom, co jsem se ve tmě rozkoukal, tak jsem uviděl, že celou dobu přede mnou stálo staré zrcadlo!

Otočil jsem se, vyrazil dveře a utíkal ke schodům. O něco jsem ale zakopnul a spadnul jsem.

Když jsem se ohlédl, tak jsem zjistil, že na zemi leží paroží. Slyšel jsem, jak někde za mnou skučí los.

(Příklad:lv_0_20240215203113.mp4 (560 kB))

Když jsem se chtěl postavit, tak se přede mnou oběvila kopyta.

Podíval jsem se nahoru. A stál tam. Strážce z mého vidění. Mohutná hůl, paroží, malé bílé oči. Pok jeho očima se začal rýsovat úsměv. Zelené zvýrazněná tlama se teď dostavovala přez celý jeho obličej.

Natáhl ke mě hůl a já padl.

 

Probudil jsem se na zemi v koupelně, přímo mezi dveřmi, s baterkou v ruce a s telefonem v kapse.

,,Takže to byl jenom sen?”

Řekl jsem a rozhlédl se po obýváku. Když jsem zkusil vypínače, tak poslušně fungovali.

Když jsem se však ale natahoval pro telefon do kapsy, tak jsem ucítil něco tvrdého a ostrého.

Z kapsy jsem nakonec vytáhl ten smaragd!

Ale něco na něm nesedělo. Místo světlo ve zelené barvy teď byl sytě černý. Na jeho povrchu se odrážela moje tvář.

Smaragd letěl ihned do záchodu. Nehodlal jsem v mojí blízkosti mít nějakou zvrácenost.

Oblékl jsem se, vzal si něco na svačinu, sedl do auta a do navigace jsem zadal Maxovu adresu.

Byl jsem docela překvapen, bydlel ode mě asi jen 50 minut autem.

Předtím, než jsem k němu dorazil, jsem se mu rozhodl zavolat.

Vytočil jsem jeho číslo (dnes už podruhé) a nechal telefon vyzvánět.

Po 15 vteřinách se hovor zvedl.

,,Ahoj Maxi, prosím, žádné otázky. Jsem na cestě k tobě, u mě doma se dějou strašný věci. Potřebuju si o tom popovídat. Budu u tebe za cca 20 minut. Prosím, počkej tam na mě.”

Chvíli jsem čekal na odpověď, ale ozvalo se jen:

,,lv_0_20240216075958.mp4 (1,36 MB)”

Hovor se okamžitě zavěsil.

,,Něco se mu asi stalo!”

Šlápnul jsem na pedál a rozjel se jak nejrychleji to šlo.

Když jsem dorazil před jeho dům, uviděl jsem auto na příjezdové cestě.

Vystoupil jsem z auta a šel zaklepat. Otevřela mi starší žena s culíkem.

,,Co se děje, že klepnete takhle večer?”

Řekla ta žena.

,,Bydlí tady Max? Rád bych si s ním popovídal.”

Odpověděl jsem.

Žena se na chvíli zamyslela, a pak řekla:

,,Ne, žádný Max tady nežije. Prosím, odejděte.”

,,Ne, vy mi nerozumíte. Tuhle adresu jsem dostal od jednoho pána, a ten se jmenoval Max. Říkal, že je to jeho adresa.”

Pokračoval jsem v konverzaci a ukázal ji papírek s napsanou adresou.

,,Hmmmm.”

Přemýšlela.

,,Ano, jste na správné adrese. A ano, mohl jste ji dostat od Maxe, mého manžela, ale přes 20ti lety!”

,,Jak to myslíte?”

Nerozuměl jsem odpovědi.

,,Max před 20ti lety zemřel.”

Odpověděla žena a temný stín ji přeletěl přez obličej.

Chvíli jsem tam stál a přemýšlel.

,,Děkuji za upřímnost.”

Jsem řekl nakonec. Sedl jsem do auta a jel zpátky domů.

Po cestě jsem přemýšlel.

,,Takže tu adresu mi dal maxův duch? Nebo to byla jenom halucinace? Nebo jsem se sakra nějak posunul v čase?”

 

Když jsem dojel domů, tak jsem zaparkoval auto, odemkl vchodové dveře a šel do kuchyně si sednout ke stolu.

V obrazu lednice jsem viděl svoji tvář.

Můj kříž už byl celý zelený a matně zářil.

,,On si ho asi odnesl a aby to manželce nepřišlo divné, tak jí namluvil, že jí Max zemřel už před 20 lety!”

Vykřikl jsem.

,,Takže to se vlastně stane i se mnou.”

Zarazil jsem se.

 

Nevím jak dlouho jsem zatím stolem seděla a přemýšlel. Jediné co vím je, že jsem pak usnul. Probudil mě znepokojivý chlad.

Když jsem se rozhlédl, tak jsem zjistil, že ležím v lese?

Postavil jsem se a dal se do chůze.

Chvíli jsem šel rovně, pak u nějakého stromu doprava, pak u dalšího doleva a pak zase furt jenom rovně.

Když v tom jsem došel na malou mýtinu.

Uprostřed ní něco bylo.

Vydal jsem se tam.

Když jsem tomu přistoupil blíž, zjistil jsem, že to je kámen.

Když jsem se ho však dotnul spozaněj vystoupila černá postava.

Ano, byl to Strážce.

Přistoupil ke mně a promluvil:

,,Ahoj Pavle, vidím, že cestu sem si našel sám. Ani jsem ti nemusel pomáhat. Jak už asi tušíš, tvůj čas vypršel. Nyní se staneš jedním z nás.”

,,Můžu mít otázku?”

Přerušil jsem ho,

,,Co se stalo s Maxem?”

,,To samé co s tebou. No, kde jsme to byli?”

Odpověděl, a svou holí zaťukal na kámen.

Vršek kamenu zazářil a tam se objevila sklenička s průzračnou tekutinou.

,,Vypij ji.”

Jakmile jsem se dotknout té vody rty, pocítil jsem mravenčení po celém mém těle.

Opustil jsem skleničku a podíval se na své ruce.

Celé začali černat, zvětšovali se a narůstali mi dlouhé nehty podobné drápům.

Začal se mi prohlubovat hlas, začal jsem se zvyšovat a na hlavě mi narostly parohy.

Po ukončení tohoto procesu se na mě Strážce podíval.

,,No, tohle jsem dlouho neviděl. Vypadáš, jako všichni ostatním”

Řekl.

,,A…Co bude teď?”

Zeptal jsem se.

,,Připrav se na svou první výpravu.”

 

Tyto tvorové kteří si říkají Strážci žijí v bažinách po skupinách. Každý Strážce má domov v jednom stromě. Jakmile se ho dotknou jeho kůry holí, vstoupí do něj. Občas se jeden nebo dva promění v nějaké zvíře a prohlížejí lidi. Pokud najdou toho, koho hledají, přemístí ho do lesa a nechají ho, aby si našel cestu ke kameni.

Nebudeš mi věřit, ale i potom, co se z nás stali Strážci, jsem Maxe opravdu poznal. Potvrdila se mi moje teorie.

Moje verze tady zní takhle; Moje rodina nikdy neměla syna a Adam můj kamarád, nikdy nepoznal žádného kamaráda jménem Pavel.”

 

,,A to je celí příběh. Myslím, že teď by jsi už se mnou mohl jít Olivere.

Protože tvoje Beta verze programu není v pořádku…”

 

 

 

Originální autor: Ave@creepypasty