Cesta mezi stromy

Paul vždy rád cestou domů chodil po cestě, která byla obklopena stromy. Sice většina lidí z vesnice říkali, že je ta cesta prokletá, ale skeptici jako Paul se nad tím jen pousmáli a šli dál. Paul věděl, proč lidé věří tomu, že je ta cesta prokletá. Když byl malý, babička mu řekla příběh o tom, jak se jeden muž rozhodl, že udělá domluvu s ďáblem, jen proto, aby se mohl stát předsedou vesnice.

Tento muž se prý chtěl stát předsedou vesnice, ale protože obyvatelé vesnice si zvolili jeho konkurenta, udělal domluvu s ďáblem. Domluva spočívala v tom, že muž bude starostou jen šest měsíců, a pak si ho ďábel vezme jako svého sluhu na několik tisíciletí. Muž to odsouhlasil, a když nastal jeho čas a ďábel se před ním zjevil, tak muž nechtěl být jeho sluhou, ale slíbil ďáblovy, že mu nechá vystavět cestu, na které když někdo projde, tak si ho ďábel může kdykoliv vzít na dobu, která samotnému ďáblu bude vyhovovat. Muž, tedy předseda vesnice nechal vystavět cestu, ale jelikož byla podobná, téměř nepoznatelná od ostatních, nařídil, aby na kraje cesty vysázeli stromy, aby tak ďábel mohl poznat místo, kde si může vybírat duše, které si vezme. Když si předseda uvědomil, že zmínil to, že je cesta pro ďábla, už dávno se to mezi lidmi šuškalo, ale i tak tomu někteří věřili a někteří ne.

A teď se dostáváme zpět k Paulovi. Ten se na rozdíl od celé jeho rodiny držel názoru, že je to jen legenda a že se není čeho bát. Mnohdy se nad tou historkou s jeho přáteli smáli, když popíjeli v hospodě, ignorujíc na to, že vyvěšené plakáty s pohřešujícími osobami přibýval ve stejnou chvíli, kdy té historce lidé začali méně věřit a více se touto stezkou vydávat.

Paul si to poprvé uvědomil, když se jeden z jeho tří kamarádů vydal vyprázdnit na tu cestu. Nevrátil se do hospody a ani domů se podle jeho spolubydlícího nevrátil. Když tam zmizel i druhý Paulův přítel vydal touto cestu a nevrátil se z ní, Paul začal více věřit tomu příběhu.

Když jednou procházel tou cestou, přibližně tři měsíce po zmizení druhého přítele, kdy už tolik tomu příběhu opět nevěřil, si všiml deníku. Deník byl už poměrně starý, ale i tak to vypadalo, že tam neleží moc dlouho. Paul ho rychle vzal do kapsy a odešel s ním domů, kde ho oprášil a otevřel.

Podle písma poznal, že to je písmo jeho přítele, který se ztratil jako druhý. Paul se rozhodl, že si deník přečte, aby věděl, jestli s ním má jít na policii, nebo to nechat být. V deníku stálo;

Zdravím, pokud tohle čtete, znamená to, že jsem mrtví. Prosím, aby tento deník byl předán Paulovi, nebo jeho příbuzným. Každopádně, jmenuji se Adam a pokud tohle čte někdo jiný, než Paul, tak v našem městě je cesta mezi stromy /převyprávěný příběh/. No a jak jsem říkal, nikdo z naší party tomu příběhu nevěřil, dokud se na té cestě neztratil náš přítel Daniel. Upřímně, dva týdny před jeho zmizením se začal chovat divně, a já se teď asi také chovám divně, protože to, co vidím na té cestě, není normální. No, jde o to, že jsem tam viděl stopy, které byli, no, zkrátka jakoby různé druhy zvířat stoupli na to samé místo. Pak jsem si začal všímat nelidských zvuků a včera se k tomu přidaly halucinace. Viděl jsem obličej tak rudý a zdeformovaný, že by to vypadalo jako by si snad prošel všemi možnými popáleninami, výbuchy a plastickými operacemi. Myslím, že to viděl i slyšel Daniel. Paule, nebo kdokoliv, kdo tohle čtete, prosím, vyhněte se té ďáblem prokleté stezce, pokud chcete žít.

Je to opravdu zvláštní, ale na druhou stranu, pokud je pravda, co se v tom deníku píše, tak mě také nezbývá moc času.

Originální autor: creepyfantom