Lioncabra

Každý za život viděl věci, které neodpovídaly životnímu koloběhu. Každý měl možnost hledět skrze světlo v temnotě, které ho vedlo do propasti. Můj příběh není jiný. Stává se to všem, pouze si neuvědomují, že je skutečně něco sleduje. Procházel jsem opuštěnou budovou, jejíž pravá tvář mě bude děsit do konce života. Tak trochu jsem to tam prozkoumával. Přízemní část byla naprosto v pořádku, nic neobvyklého. Na zemi se válely skleněné lahve, prázdné krabice, našel jsem dokonce i dva páry bot, ležící vedle schodů do druhého patra. Žádné jehly nebo naopak ztracené šperky, jak je někdy na podobných místech zvykem. To už samo o sobě o něčem vypovídalo.

V momentě kdy jsem chtěl prozkoumat zadní část přízemí, kráčel jsem pouze po skelných úlomcích. Bylo jich tam skutečně obrovské množství. Rozhodl jsem se prozkoumat druhé patro, měl jsem za to, že bude rozsáhlejší a třeba tam najdu nějaké cennosti. Pomaličku jsem přešel po rozlámaném sklu a vylezl po dutých schodech do druhého patra. Byl jsem v polovině schodů a už tehdy se mi zdálo něco velmi divného. Třeba-že to místo bylo tmavší, zákoutí byla temná, dokonce jsem slýchal nějaké nepravidelné praskání, jakoby každou lichou sekundou, někdo zlomil jednu dřevěnou špejličku. Snažil jsem se to ignorovat a pokračovat v průzkumu druhého patra. Stále nic nového, než prázdné kartonové krabice a roztrhané oblečení, jsem nenašel. Ovšem když jsem zahlédl na konci chodby obrovské hliněné dveře, už to byl jiný pocit. Byly zřejmě pečlivě uzamčené, jelikož měly sedm zámků.

,,Ty dveře se sem ale prostě nemohou vejít.”

Jsou tak obrovské, že když vzhlédnu na strop, zmenší se, povšiml jsem si. Zdi se také v některém úhlu nezdají úplně v pořádku, neustále se pohybují, když otočím pohled. Potvrdilo se mi to při pokusu o návrat do přízemí. Chodba, kterou jsem přišel, tam nebyla.

Zaslechl jsem zvuk, podobný při kontaktu klíčů se zemí. Někdo upustil klíče. Nebyl jsem tam sám, určitě tam byl někdo se mnou, a pohrával si s mou psychikou. Vedle těch dveří byl vidět stín postavy, která se je pravděpodobně snažila odemknout. Chvíli byl dokonce cítit neskutečně odporný zápach, něco jako hnijící maso a výkaly dohromady. To co se následně stalo mě vyděsilo tak, že mé srdce skoro prorazilo hrudní koš, a odletělo do neznáma. Dveře, které byly pevně zamčené a zabezpečené se začaly otvírat, železná ozubená kolečka poháněla mechanismus, jenž byl pravděpodobně ukrytý za dveřmi. Chtěl jsem utéct, ale kolem mě byly pouze zdi, slepá ulička, a jediná možnost byla projít těmi dveřmi do další místnosti. To bylo ono, měl jsem hrát dle pravidel. Prošel jsem dveřním portálem a jediné co jsem v té tmavé místnosti viděl, byly schody dolů.

Vzal jsem si baterku, abych si mohl posvítit do té tmy. Dveře se začaly zavírat, nestihl jsem včas zareagovat. Někdo šel po schodech nahoru. Po chvilce ten někdo zrychlil tempo, zaznamenal jsem v té tmě hluboké vrčení. Ten zvuk se podobal lvímu vrčení nebo možná levhartímu. Problém tkví v tom, že lev by musel být slyšet po čtyřech stopách za jednu sekundu, tedy tento zvuk měl jiný interval.

Musel to být člověk nebo hůře, nějaké monstrum. Vzápětí se to rozběhlo a svým křídlem mě to praštilo tak moc, že mě odmrštilo a také naztevřelo ty hliněné dveře. Dost jsem krvácel, vše začalo býti rozmazané. Ale tu věc jsem zahlédl, jak zavírala ty hliněné dveře. Mělo to křídla a srst, jistě to nebylo žádné zvíře. Dopotácel jsem se do přízemí, a posléze k autu.

Štěstí, že vždy v autě převážím lékárničku pro první pomoc. Když jsem odjížděl, také jsem tu věc zahlédl přes protržený okenní rám v druhém patře, jak mě pozoruje. Odjel jsem odtamtud, a vsugeroval si, že už se v životě na podobné místo nevrátím. Zapnul jsem si rádio, už mi bylo o něco lépe po fyzické stránce, tudíž mě to alespoň trochu mělo uklidnit.

Zrovna hlásili, že poblíž Herbertovu parku se našlo sedm lidských těl, roztrhaných a s rozpáranými břichy. Našla se v nich lví srst a očití svědci tragédie popisují podivné stíny, které sto procentně nepatřily žádnému člověku, jeden z nich byl popsán jako zmrzačený lev s křídly.

Lioncabra.

Originální autor : CreepyStorm