Následky únavy – část 2

Od včerejší noci jsem toho moc nenaspala a když mi zazvonil budík chtěla jsem s ním mrsknout o zem a jít zase spát. Zvedla jsem se a měla úplně promočený polštář od slz a celou paži pořezanou a krvavou. Těžko s tím dokážu žít. Vůbec jsem neměla náladu jít do školy, ale nic jiného mi nezbývalo. Šla jsem si obléct volné džíny a mikinu jako klasicky. Ani jsem si nedala nic k jídlu, vždyť to může počkat. 

Zabouchla jsem za sebou dveře od domu a zamkla. Když jsem se otočila uviděla jsem malého Sammyho jak ke mně běží. Na chvíli jsem se usmála. ,,Alespoň mám ještě tebe.” přiběhl ke mně a skočil mi do náruče.  

,,Jessiko! Ahoj!” zapištěl, když skákal.  

,,Ale nazdar Sammy. Včera jsi byl pěkně dlouho vzhůru viď.” 

,,Jo, ale neříkej to mamince. Neví, že chodím…” 

,,takhle pozdě ven. Já vím kamaráde.” co jsem dořekla tuhle větu se mě zmocnil smutek a vzpomínky na včerejší noc se vracely. Začaly mi slzet oči.  

,,Jessiko, co se stalo?” Vzal moje tváře do dlaní a koukal do mých slzících očí.  

,,Sammy víš moje kamarádka Jenny.” řekla jsem pomalu roztřeseným hlasem.

,,Ano vím, co se stalo?” 

,,Ona. Ona je mrtvá.” S těžkostí jsem to vypustila z pusy a začala před Sammym brečet jako malá holka.  

Obejmul mě a já mu zabořila hlavu do jeho čisté bílé košile. Pevně jsem ho držela a vzlykala mu na rameni. Teď byl on ten, kdo pro mě znamená všechno v mém životě. Kdybych ztratila i jeho tak jsem v koncích. Tyhle myšlenky mě děsily. Zvedla jsem hlavu z jeho ramene a koukla se mu do očí.  

,,Sammy musíš mi slíbit, že na sebe budeš dávat pozor. Nechci přijít i o tebe. Ano?” 

Sammy se usmál a zvedl ruku.  

,,Prostředníček na to Jessiko.” 

,,Prostředníček na to Sammy.”  

Usmáli jsme se na sebe a chytli se prostředníčkama. Koukla jsem se za Sammyho a jeho máma co vyšla ze dveří mi naznačovala, že už musí jet do školy.  

,,Tak Sammy poslední obejmutí a pak už musíme oba jít.” Usmál se na mě a obejmul mě. 

,, Po škole za tebou přijdu. Drž se Jessie” 

,,Děkuju jsi hodnej.” Usmívala jsem se a koukala, jak odchází. “Jessie” takhle mi říká jen on. Mávala jsem za odjíždějícím autem. Zrak mi spočinul na mojí motorce.  

,,Tak a já taky musím jet.” Řekla jsem si pro sebe a jela jsem směrem ke škole.  

Když jsem konečně našla nějaké místo k zaparkovaní všimla jsem si kluka, který zaparkoval svoje auto jako idiot.  

,,Promiň, ale nestojíš s tím autem úplně přijatelně.” Řekla jsem mu, aby si to uvědomil a přeparkoval to.  

,,Drž hubu šlapko!” pár kluků za ním se zasmálo. Nejspíš je nový člen týhle ubohý skvadry. A já jsem moc unavená na to abych byla hodná. Přišla jsem k němu a byla pár milimetrů od jeho obličeje a koukala mu přímo do očí.  

,,Nadávat holce za to že tě upozornila na chybu je jiný level ubohosti. Ty to v životě dotáhneš fakt daleko.” Řekla jsem mu a dala se na odchod. Když v tom jsem za sebou uslyšela jeho hlas, ale tentokrát byl omluvný. 

,,Hej počkej promiň. Já to tak nemyslel. Jsem tu nový a snažím se udělat dojem na tamty borce.” 

,,Na ty? No tak to bych ti neradila. Budou se tvářit že jsi jejich kámoš a pak ti vrazí kudlu do zad. A kdo ví možná to udělají i doslova. To buď radši sám než s nima. Ale proč ti to vůbec říkám kluk jako ty to stejně bude ignorovat.” Vykulil na mě oči z toho, jak jsem rychle mluvila.  

,,Hele asi máš pravdu. Nevypadají moc přátelsky.” Odpověděl mi a usmál se na mě. 

,,Cože?!” zarazila jsem se. ,,Ty mě posloucháš?” 

,,Jo, vypadáš jako inteligentní holka.” Kluci za ním se zasmáli. 

,,Vážně povedenej vtip. Všichni si třeba vyližte prdel sráči.” zakřičela jsem na ně a šla pryč.  

Začátek školy byl hroznej a zbytek ještě horší. Dostali jsme několik přepadových testů. Ale nikdo nemluvil o smrti Jenny. To mi přijde divné chodila na stejnou školu. Ředitel se to nejspíš snaží ututlat. Už to vážně nezvládám jediné, co mě ještě tak nějak drží pří smyslech je, že odpoledne uvidím Sammyho a budeme spolu až do večera. Když jsem vyšla z budovy, které všichni říkali škola zhluboka jsem se nadechla a šla k motorce. Chtěla jsem odjet, ale zastavila mě něčí ruka na rameni. Ucukla jsem se a prudce se otočila dozadu.  

,,Co ode mě chceš?” byl tam ten idiot z rána.  

,,No chci ti nějak dokázat, že jsem to ráno myslel vážně. Tak jsem ti koupil čokoládu snad ji máš ráda.” natáhl ke mně ruku s čokoládou. ,,Mimochodem jsem Sammy” 

,,Sammy?!” Koukla jsem se na hodinky.  

,,Promiň, ale já musím jít řekneme si to zítra.” Vzala jsem si od něj čokoládu a bez dalšího slova jsem odjela pryč.  

Před mými dveřmi už stál Sammy a netrpělivě mě vyhlížel. Zastavila jsem na příjezdové cestě. Ani jsem si nestačila sundat helmu a už jsem cítila Sammyho objetí. Rozcuchala jsem mu upravené vlasy a usmála se na něj.  

,,Kamaráde nech mě aspoň si sundat tu helmu.” řekla jsem mu s úsměvem na tváři byla jsem moc ráda, že ho konečně vidím.  

,,Nenechám” Zapištěl a zmáčknul mě ještě silněji.  

,,Začínáš mít celkem sílu.” skoro mi vymáčkl duši z těla. Ale po chvíli mačkání mě pustil.  

,,Tak Jessie je ti líp?”  

,,Když jsem teď s tebou tak už je mi líp. Jinak ve škole to bylo peklo. Ještě si ze mě dělali srandu nějaký hlupáci. Co ty, jak bylo ve škole?” Zeptala jsem se na oplátku.  

,,Ale docela dobrý.” 

Přikývla jsem a začala odemykat dveře do domu a nechala ho jít přede mnou. Domluvili jsme se, že budeme experimentovat v kuchyni. Přemlouval mě, aby mohl krájet, ale nenechala jsem ho. Neměla jsem z toho dobrý pocit vzhledem k tomu, co se stalo v noci. Pochopil mě a zatím se ujal mytí. Všechno, co mi umyl jsem krájela. Ani nevím, jak dlouho to trvalo a přišlo mi to nekonečné. Sammy se ale v jednu chvíli zastavil a nechal téct vodu. Když to trvalo déle jak minutu. Odložila jsem nůž přišla k němu a vypla vodu. Otočila jsem se na něj a ztuhla jsem. Malý Sammy měl na tváři maniakální úsměv a v ruce stejný sekáček jako Jenny.  

,,Kde…Kde jsi to…vzal?” Pomalu a zaraženě jsem se ho zeptala. Neodpovídal. Začal se sekáčkem houpat stejně jako Jenny včera.  

,,Sammy?” Čekala jsem na nějakou reakci ale nic. Pořád s ním houpal a upřeně na mě zíral. Chtěla jsem k němu jít a vzít mu sekáček ale rozběhl se k jídelnímu stolu. Položil si ruku a usek ji v zápěstí. Chtěla jsem vyběhnout a vzít mu sekáček, aby toho nechal ale opět mě něco chytilo a zacpalo mi to pusu. Snažila jsem se to kopat do nohou, ale bylo to jako kopat do vzduchu. Nic za mnou nebylo. Přesto mě to drželo a já se nemohla hnout. Malý Sammy měl na tváři stále děsivý úsměv a sekal si končetiny. Až když mu zůstala jen jedna ruka a jeho oči zůstaly bez života usekl si zezadu hlavu. Padl na zem a já se konečně mohla hýbat. Hned jsem běžela k němu. Tentokrát ale nezmizel jako Jenny. Nevěděla jsem, ke které části jeho těla běžet. Zastavila jsem se u jeho hlavy padla na kolena a vůbec nevnímala že se mi kalhoty máčí v krvi. Začala jsem brečet.  

,,Sammy!!!” Křičela jsem stále dokola jeho jméno. Byla jsem tak vyčerpaná že jsem se schoulila vedle něj a brečela. Už jsem neměla nikoho.  

Po chvíli cítím, jak se mnou někdo cloumá. 

,,Jessiko?!” 

Originální autor: Jessika08