Vagony noční můry

Probudil jsem se ve vagonu. Nebylo by to nic zvláštního, kdybych se neprobudil ve stoje. Divné bylo taky to, že jsem v tom vagonu byl sám. Když jsem se podíval přes okna ve dveřích do jednoho vagonu, nebyl tam nikdo. Když jsem to samé zopakoval u vagonu na druhé straně, vypadalo to, že v jednom vagonu je osoba a mezi mým vagonem a druhým vagonem, také někdo je. Vyrazil jsem tedy do prvního vagonu. Mezi tímto vagonem a vagonem, kde jsem se probudil stál muž s cigaretou, bez zapalovače. Nevšímal jsem si ho, a šel jsem do dalšího vagonu. V tom vagonu byla spící žena, jelikož jsem ji nechtěl vzbudit, šel jsem na průzkum do dalších vagonů. V jednom z vagonů byl zapalovač. ,,Až se budu vracet a ten muž tam bude, možná by o ten zapalovač stál.?´´ pomyslel jsem si. Vzal jsem si tedy zapalovač, dal jsem ho do kapsy a šel jsem dál. Překvapivě všechny ostatní vagony byli prázdné. Když jsem se vracel k vagonu, kde jsem se probudil, žena pořád spala na stejném místě, skoro bych řekl, že i ve stejné pozici. Muž s nezapálenou cigaretou pořád stál na stejném místě a četl noviny. Když jsem mu nabídl zapalovač, přijmul ho a dal mi krabičku a k tomu tichým hlasem řekl:

,,Cizinče, tu krabičku otevři až bude svítit modře. Do té doby ji neotvírej! Pokud ale bude svítit tyrkysově, nebo zeleně, neotvírej jí, pokud se chceš dostat domů.!´´ Když to dořekl, zmateně jsem se na něj podíval, pak jsem se podíval na krabičku a když jsem se chtěl podívat, nebyl tam. Jediná změna, kromě toho, že po tom záhadném muži mi zbyla jen ta krabička, byla ta, že ta žena spala ve vagonu kde jsem se probudil. S krabičkou v ruce jsem si tedy sedl naproti té ženě a pozoroval dřevěnou krabičku od cizince. Její spodní a postranní strany byly tmavě hnědé. Přední a zadní strany byli světlé a otevírací, čili ta horní část krabičky, byla modrá. Ovšem, nesvítila. Uslyšel jsem, jak se žena hýbe, tak jsem se na ni podíval a zjistil, že se probudila. Rozhlédla se a pak se mě zeptala; ,,Zdravím, nevíš náhodou, kolik je hodin?´´ ,,Je 18:36´´ odpověděl jsem nepřítomně. Navzájem jsme se chvíli pozorovali, pak žena vyvalila oči, jako kdyby viděla, že proti ní běží grizzly a téměř zakřičela; ,,VY BY JSTE TU VŮBEC NEMĚL BÝT!!´´  a já na ni jen nechápavě civěl. ,,Jak jako, neměl být?´´ zeptal jsem se a žena téměř okamžitě odpověděla; ,,To je jedno, máš krabičku s modrým vrchem?´´ ,,Tuhle krabičku?´´ ukázal jsem ji krabičku a ona jen přikývla a naznačila, ať jdu za ní. Následoval jsem ji, ale zakopl jsem a když jsem vstával, dveře od vagonů byli celé ze dřeva a když jsem postupoval dále, každý vagon byl špinavější a temnější, tak, že když jsem byl asi v pátém vagonu, ani světlo ze zapalovače nefungovalo, překvapivě. Žena někam zmizela, takže jsem doufal, že ji brzy najdu. V šestém vagonu my nešly otevřít dveře do sedmého vagonu, takže jsem se je snažil vyrazit, ale to nešlo. Když jsme chtěl jít zpět, uviděl jsem malou holčičku a jako v nějakém klišé hororu mi zhasnul zapalovač, světla začala blikat a s každým bliknutím byla holčička větší a vypadala víc jako pavouk. Zmocnila se mě panika, když ten holko-pavouk nebo co bylo jen pár kroků ode mne. V tu chvíli se otevřeli dveře a žena mě vtáhla do sedmého vagonu. Když jsme tam byli, řekla mi; ,,Málem jste se stal jejím dalším jídlem. Nechtějte o ní vědět vice, než o ni víte teď. Už je tu moje zastávka, takže vám řeknu jen jednu věc. S tou krabičkou hoďte sedmkrát bez toho, aby vám spadla a pak ji otevřete. To je ode mne vše. Možná se někdy uvidíme. Na shledanou.´´  Já na ni jen kývnul a pak odešla. S tou krabičkou jsem tedy sedmkrát hodil a ona se modře rozsvítila. Otevřel jsem ji a pak jsem se probudil na sedačce v tom vagonu. Byli tam i jiní lidé, ale to mě nezajímalo. Byla tu už moje zastávka, takže jsem vystoupil. V periferním vidění jsem viděl něco tyrkysového. Ale to jsem si asi jen představil, stejně jako to, že vteřinu před tím, než jsem otevřel tu krabičku se z modré záře nestala tyrkysová. To jsem si domýšlel stejně, jako ten hlas který jsme slyšel když jsem se probudil a říkal mi, že není úniku. Že jsem si to jen představoval???

,,Tak co, kam se dostal tenhle?´´ ,,Dostal se do fáze kdy otevřel krabičku. Na poslední chvíli jsem barvu přeprogramoval na tyrkysovou. Teď, ale bude chvíli žít normálně, než tam naprogramuji další věci.´´ ,,Dobře. Ale pospěš si, lidi chtěj od našich simulací aby se v nich něco dělo. Proto si nás platěj.´´ ,,Já vím, já vím.´´

Originální autor: creepyfantom