Prázdné dědictví

Bylo to jedno temné a deštivé odpoledne, kdy se James rozhodl navštívit svého dědečka, který byl v posledních letech velmi nemocný. James měl v úmyslu zjistit, zda se jeho stav zlepšil, a také, jestli mohl být nějakou pomocí.

Když přišel na místo, zjistil, že dům je prázdný. Dveře byly otevřené a vzduch byl chladný a tichý. James šel dovnitř a začal prohledávat místnosti, ale nikoho tam nenašel. Nakonec se dostal do pokoje svého dědečka a tam našel dopis.

V dopise bylo psáno: “Milý Jamesi, pokud jsi přišel sem, znamená to, že jsem už odešel. Můj dům a všechno, co je v něm, patří teď tobě. Avšak buď opatrný, něco tu je ukryté, něco, co by mohlo být pro tebe nebezpečné. Hledej pečlivě a pamatuj si, že odpovědi mohou být blíž, než si myslíš.”

James byl zmatený. Co mohl dědeček myslet tím, že něco je ukryté v jeho dědictví? Rozhodl se pokračovat v procházení místnosti kde za léta strádání byla nejen hromada věci, ale i prachu. Nakonec se dostal do sklepa a tam našel starou truhlu.

Když otevřel truhlu, Našel starý deník a několik fotografií. Avšak když hlouběji prozkoumal truhlu, zjistil, že je plná kostí jiného člověka. James byl šokován a vyděšený, ale rozhodl se přečíst deník, aby zjistil, co se stalo.

Deník říkal, že jeho dědeček byl v minulosti hledačem pokladů a že jednou našel tajnou chodbu, která vedla do starého hrobu. Tam se setkal s něčím nadpřirozeným, a to mu slíbilo, že mu dá bohatství, pokud splní její požadavek. Duch požadoval, aby mu dědeček přinesl oběť.

Dědeček se nakonec rozhodl splnit požadavek a přinesl tělo do truhly, kterou ukryl v jeho sklepě. Avšak když se pokusil vyzvednout své bohatství, duch se mu smál a řekl, že už nikdy neodejde. Od té doby byl dědeček pronásledován nočními můrami a strachy, dokud nakonec nezemřel.

James byl zděšený tím, co četl, a rozhodl se, že musí opustit dům co nejdříve. Ale když se snažil otevřít dveře, zjistil, že se nedají otevřít. Byl uvězněn uvnitř a pronásledován stejnými nočními můrami a strachy, jako jeho dědeček před ním.

Originální autor: Putik11