Slib

Mladý pár jednou pozdě v noci projížděl lesem po úzké silnici obklopené vysokými stromy. Muž seděl za volantem, najednou, ale začal působit nesvůj a tak zajel autem na kraj silnice.

“Musím něco udělat a potřebuji, abys mi slíbila, že ať se stane cokoliv, neopustíš tohle auto,” řekl.

“Co tím myslíš!?” zpanikařila.

„Proč jdeš ven? Proč nemůžu jít s tebou?”

Nejprve neodpověděl, ale jednoduše otevřel dveře a vystoupil, jen se zastavil, aby se na ni naposledy podíval.

“Podívej, neboj se, není se čeho bát, jen mi prosím slib, že ať se stane cokoliv, neopustíš auto.”

“Slibuji,” polkla.

“Ale jak dlouho budeš p-“

Zavřel dveře.

Po deseti minutách se stále nevracel. Začala být netrpělivá a snažila racionalizovat své myšlenky. V poslední době se choval tak divně, jako by něco skrýval… pořád kontroloval, jestli jsou sami, vždycky se zeptal, kam přesně šla, a teď jde a dělá tohle!? Začala se bát, jestli mu může opravdu věřit.

Uběhlo dalších patnáct minut a on se stále nevrátil. Pokusila se mu zavolat, ale nezvedal to. Začala se strachovat. Odpoutala si bezpečnostní pás a lehce stáhla okénko, aby dovnitř proudila trochu čerstvého vzduchu a pomohla jí zbavit se úzkosti. Najednou začala otevřeným oknem slyšet slabý kvílivý zvuk vycházející z hlubin lesa. Znělo to, jako někdo v bolestech…

Chvíli přemýšlela o tom, co slíbila svému příteli, ale rozhodla se jednat podle svého instinktu. Koneckonců mohl být zraněn a potřeboval pomoc, a ona tam nehodlala jen tak sedět a nechat ho umřít. Vystoupila a pomalu se plížila mezi kmeny velkých stromů do lesa.

“Haló?” zavolala a modlila se, aby slyšela odpověď svého přítele.

Několik minut následovala kvílivý zvuk, až přestala vidět auto na silnici. Byla úplně pohlcena temnotou lesa, když konečně spatřila zdroj hluku. Byl tam muž přivázaný ke stromu se svěšenou hlavou a kňučel.

Ten muž jí byl nějak povědomý, ale nemohla přijít na to odkud. Uviděl dívku, vzrušeně se posadil a začal ji prosit.

“Váš přítel je v nebezpečí!! Prosím, rozvažte mě! Chytili mě a jeho. Díky bohu, že jsi tady, pomozte mi, abych ho mohl jít zachránit!“

Stačilo jen slyšet, že její přítel je v nebezpečí, když váhavě odvázala muže, který se pomalu zvedl na nohy, a zvedl své hrozivé oči, aby se na ni podíval. Věděla, že toho muže už viděla, ve skutečnosti by mohla přísahat, že to byl ten chlap, který jí nedávno vrátil ztracený telefon. Obličej se mu zkroutil výrazem šílenství, a s rostoucím úsměvem odběhl do tmy.

Zmatená z toho, co se právě stalo, a s rostoucím strachem, se pomalu vracela k autu. Kde byl její přítel? Kdo byl ten muž? Chtěl pomoci jejímu příteli? Proč vypadal tak zle?

Najednou jí zazvonil telefon. Byl to její přítel, zdálo se, že byl udýchaný, ale zněl živý a zdravý.

“Teď bude všechno v pořádku.”

Zalapal po dechu: “Nemohl jsem ti to říct dřív, protože by tě to příliš vyděsilo. Víš, všiml jsem si, že tě posledních pár týdnů pronásleduje muž, a mám na mysli úplně posedlého podivína. Sledoval tě, všude.

Začal si být čím dál tím jistější a přibližovat se – hodně přibližovat, bál jsem se, co by mohl udělat. Pamatuješ si toho muže, který ti vrátil telefon? To byl on. A myslím, že jsi ho vůbec neztratila. Takže dnes jsem tady v lese schoval lano a nůž. Věděl jsem, že kdybych si s tebou vyšel, tak by mě následoval, a určitě jsem ho dnes večer viděl běžet ve tmě za autem. Ale to je v pořádku! Chytil a svázal jsem ho.”

Pomalu otupěla, když její mysl nevěřícně zpracovávala slova, která jí proudila do ucha.

Pokračoval: „Myslím, že se tě snažil dostat celé týdny, ale nikdy neměl příležitost. To je důvod, proč jsem se ujistil, že jsme kvůli bezpečnosti vždy zůstávali na veřejných místech. Myslím, že si dnes večer myslel, že je to ono, ale přelstil jsem ho, zlato! Teď už nám bude dobře! Šel jsem schovat nůž a zavoláme policii, aby si ho brzy vzala. Promiň, že mi to trvalo tak dlouho, je v autě zima?”

Necítila nic. Stála tam nehybně, nemohla se ani hýbat ani mluvit.

Kotě? Teď se vracím. Ty jsi ještě v autě, že?”

Začala hyperventilovat. “Já -já -já je mi to tak líto, já-” ale bylo příliš pozdě. Přerušil ji rychlý zvuk nože prořezávajícího kůži na druhém konci linky a lapání po dechu někoho, kdo se bolestivě dusil k smrti. Následoval prskavý zvuk, který pokračoval ještě dlouho. Právě slyšela, jak byl její přítel zavražděn.

Byla hysterická, ve svých slzách a myšlenkách, když upustila telefon a klopýtala zpátky k autu jako zombie. Podařilo se jí otevřít dveře třesoucíma se rukama, když se plazila zpět do bezpečí vozidla a zamkla dveře.

V tu chvíli si uvědomila, že nemá klíče…

Přeloženo z originálu